Hary a Hadi, Honzíkova Cesta, Skamafutra, Galactic Industry - Strážnice, Archa
Houpačka...
Pátek odpoledne. Čekám na Kruma. Dávám do ucha tu písničku Priessnitz,
jak začíná nádhernou vyhrávkou a Švejdík tam zpívá cosi o krásné minulosti
a úžasné budoucnosti. Krum přichází, nabízí cigáro. Chceme si zapálit, kolem
právě jedou Koubovi. Paní Koubová z okna gestikuluje, zastavují opodál – nastupujeme.
V autě mi dává Krum přečíst úžasnou historku o vojákovi, který furt zvedá ze země
různý papírky, prohlídne si jej vždycky a pak ho zahodí, až mu teda dají propouštěcí
listinu, že je jako magor, načež on se zaraduje, že to je ten papír, který celou dobu
hledal... V Nenkovicích naložíme pár krámů do Kódlova auta, pijeme u toho Prochynovu
gořalku. Vyrážíme. Dáváme Melvins a spoustu nádherných keců a gořalku. Krásný.
(nahoře).
Očumujem z auta ženský v Miloticích, kam se má Kódl stěhovat a Prochyn to hodnotí slovy
„…a pak že prej nerostou…“. Kousek před Strážnicí je po gořalce. Po příjezdu k
Arše zjišťujeme, že se uvnitř nic neděje, všichni čumí na utkání Argentiny s Německem.
Figi je trošku nervózní (zvládnul si to, kámo). Jdeme se s Krumem a Prochynem najíst
k Černýmu Orlovi, volá Radek, že přijel, tak ho nasměruju tam. Argentinci to prohráli
na penalty, je to nahovno. V Arše pomalu staví bubny. Zevlujeme. Zkoušíme si udělat zvuk.
Při zvukovce dáváme novinku 4x4, kterou jsme hráli jen několikrát ve zkušebně. Krum tu má
slušný jméno díky písni, kterou o něm zpívá Rum, takže se k němu všichni hlásí a chtějí
se s nim pozdravit. Je to fakt hodně divný a v tu chvíli mi to nepřijde vůbec srandovní.
Moc lidí zatím není, ale říkáme si, že půjdem na to. Náš set si moc nepamatuju - klasicky
mimo. Stav při hraní na bubny a kytaru se nedá srovnávat, je to úplně jiný pocit. Tak zase
po roce. Po hraní kluci říkají, že jsem to hrál občas jinak a mátl je, sorry. Nela říká,
že to stálo za hovno, smějeme se. Celkově ale z toho máme dobrý pocit, rok jsme nikde
nevystoupili. Nějak to na mě padne. Sedím pod televizí, jak hromádka neštěstí, nikdo
nikde, Krum se se mnou chvilku baví. (dole). Dávám si kafe se šrotem. Je hnusný a smrdí.
Pouštím se do chlastání. Skamafutru vůbec neposlouchám, znám je. Zjišťuju, že Archa má
zahrádku. Sedí tam partička, přisedám si. Je mi o něco hůř. Bavím se s Rumem na nějaký
nesmyslný téma, snad o podmínkách angažování zpěvaček do Honzíkovy cesty, už nevim přesně.
Bára vytahuje víno, otevřeme ho, pomáhám jí ho vypít. Jdu dovnitř, Galatic Industry se mi
v tu chvíli strašně líbí, amplituda se obrací. (nahoře). Jsem už dost opilý. Jsme na řadě.
Nejsem schopný postavit si erární bubny, co tam mají. Naštěstí je tam Figi a víceméně mi
je celý postaví. Díky moc. Vidím, že Robson si s Janicou vyměnili dresy. O našem setu vím jen to, že jsem hrál celkem zpomaleně a dělal
hodně chyb. Jenže Strážnice je prostě Strážnice a lidi to fakt baví. Rád tu hraju,
lidi sou až nekritický...:) Pak sedíme všichni u stolu, chlast, kytara, písničky,
dokud nezavírají. Jdeme do přístavu. Teď už fakt nevim skoro nic, s Prochynem (starším)
spíme na Ámosu. Ráno se probudím hodně naplech (dole) , pamatuju si jen něco s lanama
a že Rum tahal nějaký lodičky, nebo co. Jdem s Prochynem do Strážnice. Musim si to tu
zase všechno obejít. Fakt krásný. Dáváme jídlo a pivko, který se nedá vypít, jak je
hnusný. Úžasný! Jdem do parku, na poslední chvíli si kupujeme lahvovou Plzeň, týpek
říká, že zavírá X potřebujem jen pivo, já na to X tak valte, říká on X zachránil
jste nás, děkujeme, říkám X já vím, směje se on… V parku geniální, povídáme si pár
hodin. Krásný den. (nahoře). Volají kamarádi, prej ve dvě můžeme s nima autem do Kyjova.
Souhlasíme. Stavujeme se u Orla na špagety a jdeme do přístavu. Rum sedí ve stánku a
čte si noviny, pohoda. Vylákáme ho ven. Za chvilku se objevuje Geňa s Krumem, pak Kony.
Střih, ve tři už jsme v Kyjově. Jdeme s Prochynem do biféčka, klobásek, pivko.
Po návratu z WC zjišťuju, že k našemu stolu přisedl Hary. Bavíme se, ukazuje nám
parádní věci, který našel. Trošku si postěžuje, že včera byl v nějaké hospodě,
kde týpek všem kupoval kořalky a jemu nekoupil nic. Chci mu koupit kořalku,
ale bojím se, aby si to blbě nevyložil. Při odchodu se ho nakonec ptám, jestli by
mu nevadilo, když bych ho pozval na panáka. Hary kalsicky „já nic nechcu, Haryčku,
fakt ne, si hodný. Nebo teda jedině rum.“. Mám radost. Hary ještě něco říká, když
odcházíme, nerozumim mu, jdeme pryč. Za chvilku jsme na autobusáku, a zjišťujeme,
kdy to teda pojede. Přiřítí se Hary a vykládá, že za náma běží, že mi chce dát batoh,
co našel, že stejně v něm nemá co nosit. Odmítám, ať ho dá někomu, kdo ho bude potřebovat.
Chvilku se dohadujeme. Hary přitvrzuje s tím, že si ho musím vzít, že mi přinese štěstí,
jen ho nikomu nesmím dát, nebo prodat. Tak teda díky Hary, uvidíme...
Bystra
Reporty
Zpátky