Freedim, Tábor 2006
Freedim fest, Tábor 2006
Tak jo, vole! Sedni si, dej si něco dobrýho k pití nebo kouření, popř. k jídlu, ale hlavně drž hubu a poslouchej. Budu ti vyprávět příběh o Free Dimu 06 v Táboře.
Vstávám v 11:00 se znatelnou kocovinou z předchozího dne (viz. článek OTK na Flédě), proto jsem překvapen, že velmi záhy vyrážím z domu, maje všechny potřebné věci. Mířím na vlak. V Tišnově vyzvedávám svého, jako vždycky, jediného parťáka na tuto cestu. Je jím Tomáš, kytarista kapely Malias Napto Mazano (jíž jsem taky členem), můj dobrý přítel a majitel vozu, jímž jedeme. Vyjíždíme, plni nadšení, mně ho trochu kazí vytrvale doznívající kocovina, ale jinak paráda. Stopařky, pivo, probrání nezbytných nových kapel z žánrového okruhu, v němž se pohybují kapely, na které jedeme, spousta volebních Bilboardů. Počasí vypadá pořád hůř a když přijíždíme do Tábora, "chcaní" visí ve vzduchu. Jdeme se najíst, procházíme se známými místy, vzpomínáme na zážitky z minulých ročníku. Při cestě do lesoparku Pintovka začíná padat jev, který je v předminulé větě uzavřen v uvozovkách. No nic, nějak se s tím poperem. Konečně jsme u cíle. Lidí poskrovnu, za půl hodiny se má začít a ještě není nikde vidět žádný člověk, který by prodával něco takového jako jsou vstupenky. V přilehlé hospodě dáváme pivo, dvě...., tři. Uběhne asi hodina a vypadá to, že se začíná. Déšť nabírá na obrátkách.
První skupinu jsme chytli těsně po začátku první písně, jsou to Some Other Place. Tklivá, uchu lahodící hudba se zvláštně posmutnělým zpěvem. Příjemné, ale nijak odzbrojující. Na další kapelu se těším, neb se mi včera na Flédě moc líbili. Loser Superhero. Před začátkem jejich setu potkávám jejich basáka, který si mě pamatuje ze včerejška a dáváme se do řeči. Neumíme však spolu mluvit, proto končíme u třetí věty, ve které ho přesvědčuji, že jeho trojčlenná (vůbec jsem si toho týpka od komplu nevybavil) kapela má dva členy. Kroutí hlavou, loučíme se a začíná zvukovka. Nechci se opakovat, to co sympatičtí kluci ze Španělska hrají, jsem popsal v již zmiňovaném Fléďáckém reportu. Dojem z jejich produkce mi nepokazilo ani tak počasí, jako špatný zvuk, který se s tím včerejším moc srovnávat nedal. Jelikož bylo docela světlo, atmosféra o kterou se starají parádní projekce, zůstala kdesi na půl cesty. Mírně rozladěn čekám na Wollongong. Jejich set má všechno, pro co je my (některými lidmi nazývaní úchyláci), zbožňujeme. Nasazení, energie, hlasitost na max, basákův buldočí výraz, "zpěvákův" animální řev. Opouštím bezpečí provizorní stříšky z plachty, jdu přímo do předu, moknu, podupávám nohou a nechávám si řvát do ksichtu texty, kterým vůbec nerozumím a jsem tomu rád. Následující kapelu vidět nemusíme, jedná se o Dezinfekci, kterou mám v paměti uloženou jako poměrně klasický punk, sice s dobrým nasazením, ale jinak monotónní, pro mě nevýrazná záležitost. Odcházíme zpět do hospody. Z dáli je slyšet, že se Dezinfekce hudebně posunula k větší propracovanosti. Víc o ní říci nemohu. Poslední kapelou tohoto večera jsou němečtí Volt. Náhul jako prase s šíleným zpěvem, absolutním zápřahem všech členů. Basa, kytara, zpěv. Víc po mně nechtějte. V tomto čase už jsem se nacházel spíše v pocitové fázi, jejíž popis postrádá smysl. Taxíkem jedeme do města do Red Baru, poté do Orionu (hudební klub). Dále nás čeká již jen spánek ve velkém, starém domě jménem C.E.S.T.A., kde jsme ubytováni (spíme na půdě, na matracích ve spacáku). Věšíme promočené věci s nadějí, že snad do rána uschnou a jdeme spát.
Ráno! Chčije! Věci jsou mokrý stejně jako včera. Jdeme na snídani, potkávám opět sympaťáka z Loser superhero. Říká, že včera v Redbaru vypil mnoho vodky a ptá se, jak se mi líbilo na Pintovce. Dávám palec nahoru, jakože "Grejt". Tomáš jde do města na oběd, já utíkám zpět do říše snů. Asi ve tři se budím, jdu do města na oběd! Dnešek přinesl organizační změnu, bude se, vzhledem k nepřízni počasí hrát přímo na C.E.S.T.Ě. ve stodole. První kapelkou druhého dne je Ladies Swim ve složení basa, kytara, bicí, laptop, klávesy. Hudba náladotvorná, ne nepodobná táborským matadorům C. Zhruba v tomto čase se objevuje na scéně brněnská úderka Lanďák, Frody, Evžen. Všichni razíme na Vas Szuzane, na které se díky Byštarovým referencím velmi těším. Nezklamali. Emo-HC v té nejlepší podobě, mikrofon proklatě nízko, zpěvák rozdává úsměvy na všechny strany, je to pohodář, příjemnej člověk, úplně k posrání. Střídání klidných nápaditých pasáží s běsem. No velkej vodvaz, kámo! Poté nastoupili Don-Vito, myslím, že němci, a spustily rytmické peklo s občasnými sborovými výkřiky. Jejich basačka, která, jak trefně poznamenal Tomáš vypadala jak dozorkyně z lágru, byla opravdu uhrančivá a zbytek kapely jí v tomto zdatně konkuroval. Z vystoupení Sabot si toho již moc nepamatuju. V době jejich setu jsem se stáhl do pozadí a pouze poslouchal, ochuzen o vizuální složku vystoupení. Toho se mi dostalo, byť v omezené míře, při následujících LVMEN. Jejich hudba se u nás opravdu nedá s nikým srovnávat. Temné, zadumané pasáže, záblesky jemných pasáží, dva hysterické "vokály", velmi sugestivní projekce, dokonalá souhra. Jejich hudba mi snad čím dál víc připomíná Tool. Ale to je nepodstatné, tohle završení bylo velké. A vzhůru do města na afterparty. Brněnská úderka připravena, já s Tomášem též. Nejprve navštěvujeme Redbar, kde probíhá Freewomension Discoteque, poté Orion Dirrrty Trrrinity Voe DJ´s. Tam zůstáváme u baru a posloucháme pecky, co do nás sypou Bourek s Aranem ze Silver rocket: Madona, Cure, Gwen Stefani, diskotékový pecky z osmdesátejch atd. Místy docela sranda, místy opravdu velká legrace, místy pěknej vopruz. Tomáš se loučí a vydává se na C.E.S.T.U. Já si ještě několikrát zopakují kolečko Redbar - Orion a když pěkně promoklej objevuji se taktéž na C.E.S.T.Ě., ale k mé velké radosti je zamčeno. Chvíli se dobývám dovnitř, poté zvažuji spánek v přilehlé "šopě". Jedinou možností, jak nějak solidně přežít, se nakonec ukazuje návrat do města. Klasika: Redbar, Orion. V Orionu si sedám do křesla a usínám. Náhle, netuším po jak dlouhé době, mě drží čísi ruce a já tančím s nějakou dívkou. Směji se, protože jí vůbec nevidím do tváře, zaslepen spánkem a blikajícími fintičkami. Posléze prchám zpět do bezpečí. Někdy ve finále si všímám, že jsou zde ještě kucí z Brna. Ztratili klíče od auta a po několikahodinovém hledaní vysíleni sedí kousek od pódia, Lanďák pospává. Když dohraje poslední píseň , Lanďák se probouzí a nastává zázrak. Pod schůdkami vedoucími k pódiu nalézá klíče od auta. Radost je veliká! Míříme společně na C.E.S.T.U., ale vzhledem ke stále nepřízni počasí se stavujeme po cestě v Non-stopu, dáváme pivko a řešíme zásadní témata: Ženy, har-core, naše kapely, Freedim. Asi v 6:00 jsme na C.E.S.T.Ě., stále je však zavřeno. Jdeme spát ke klukům do auta. Spíme asi tři hodiny, vstáváme, Lanďák vytahuje kazeťák, Frody pouští Anyway a začíná pogovat. Euforie! Za chvíli se potkáváme s Tomášem, jedeme všichni na oběd, na procházku po Táboře (při které objevujeme úžasný vodopád) a míříme domů. Tak příští rok nashle!
Krum
Reporty Zpátky