ŽELETICE A NENKOVICE


ŽELETICE A NENKOVICE


          1.         Biogeografická charakteristika a specifika bioty
         Podle biogeografického členění ČR (Culek a kol.1996) leží zájmové katastry na styku panonské biogeografické provincie s karpatskou podprovincií provincie středoevropských listnatých lesů. Převládá „panonský“ bioregion 4.3 Hustopečský, od SV nad Želetice vykliňuje „karpatský“ bioregion 3.1 Ždánicko-litenčický.
         Obdobně regionálně fytogeografické členění ČR (BÚ ČSAV 1987) řadí zájmové území do fytogeografického obvodu Panonské termofytikum, fytogeografického podokresu 20b Hustopečská pahorkatina, v blízkosti jeho styku s Karpatským mezofytikem.
         Stýkají se zde tedy teplomilné druhy stepní a lesostepní s lesními. K významným xerotermofytům, které dále na sever zasahují již jen výjimečně, zde patří např. hlaváček jarní (Adonis vernalis), hadinec červený (Echium maculatum = E.russicum), třemdava bílá (Dictamnus albus) a kosatec nízký (Iris pumila). Z typických mezofytů karpatských listnatých lesů zde rostou např. ostřice chlupatá (Carex pilosa), hvězdnatec čemeřicový (Haquetia epipactis) a pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides).
         Klimaticky příznivé území patří do pravěké sídelní oblasti a je antropicky ovlivňováno již od neolitu. Vznikla zde tak rozsáhlá polní krajina, do které vnikají zbytky lesů jen okrajově.

2.         Přírodní (potenciální) stav biocenóz
         Podle mapy potenciální přirozené vegetace (Neuhäuslová, Moravec a kol. 1997) je území diferencováno do 3 vegetačních jednotek:
         9 – prvosenková dubohabřina (Primulo veris-Carpinetum)
         10 – karpatská ostřicová dubohabřina (Carici pilosae-Carpinetum)
         31 – sprašová doubrava (Quercetum pubescenti-roboris)
         Podrobnější členění přírodní potenciální vegetace umožňuje geobiocenologická typizace (Zlatník 1976, Buček,Lacina 1999). Ta diferencuje přírodní geobiocenózy podle klimatických podmínek do vegetačních stupňů a podle podmínek půdních (minerální zásobenosti, reakce a dynamiky vlhkostního režimu) do trofických řad a meziřad a hydrických řad. Zájmové území, ležící v rozmezí nadm.výšek 182 až 327 m patří převážně do 1.dubového vegetačního stupně. Svahy stinných expozic a údolní dna zde již mají klimatické podmínky pro společenstva 2.bukodubového stupně. Z trofických řad a meziřad zde na vápnitém flyši a spraších převládá mezotrofně bázická meziřada BD nad mezotrofní řadou B, údolní dna a báze svahů patří většinou do mezotrofně nitrofilní meziřady BC až nitrofilně eutrofní řady C, časté jsou zde i přechody BCD. Z hydrických řad je nejrozšířenější normální (vůdčí) řada 3, některé strmé slunné svahy s písčitými půdami patří do hydrické řady omezené 2 až suché 1, údolní dna s nivami patří naopak do hydrické řady zamokřené 4.
         Tyto nadstavbové jednotky geobiocenologické typizace (tj.určitý vegetační stupeň, určitá trofická a hydrická řada) vytvářejí rámec ekologických podmínek, na nějž je vázána i určitá přírodní (potenciální) biocenóza. Souborně se tato základní jednotka geobiocenologické typizace, vyjadřující jednotu vegetace s jejím prostředím, nazývá skupina typů geobiocénů (STG). Na katastrech Želetic a Nenkovic lze vymezit následující STG:
1 BD 2-3: (zakrslé) doubravy s ptačím zobem (Ligustri-querceta) s přechody do dřínových doubrav (Corni-querceta petrae-pubescentis)
1 B 3: typické doubravy (Querceta typica)
1 BCD 3: babykové doubravy (Aceri campestris-querceta)
1 BD (3)4: lipové doubravy (Tili-querceta roboris)
1 BC-C (3)-4: habrojilmové jaseniny (Ulmi-fraxineta carpini)
2 B 3: typické bukové doubravy (Fagi-querceta typica)
2 BCD 3: lipojavorové bukové doubravy (Fagi-querceta tiliae-aceris)
         Z nástinu STG je zřejmé, že bez zásahů člověka by zájmové území v jeho pahorkatinné části pokrývaly lesní a lesostepní porosty s dominancí dubů, habru, lípy srdčité, babyky, přimíšen by byl např.jeřáb břek, na stinné svahy by vnikal buk. Hojné by byly teplomilné keře, zejména ptačí zob obecný, dřín jarní, zřejmě i klokoč zpeřený. V nivní části by lužní lesy tvořily jasan ztepilý, jilm vaz, topoly bílý i černý, dub letní, v nejvlhčích částech vrby (zejména vrba bílá) a olše lepkavá.

3.         Aktuální stav biocenóz
         Po staletí trvající zejména zemědělskou kultivací byl přírodní vegetační kryt výrazně změněn. Zřejmě již neolitický zemědělec zde zabránil postglaciálnímu plošnému rozvoji přirozených lesů, naopak svou činností podpořil „zestepnění“ krajiny.
         Naprosto dominantním typem aktuální vegetace jsou zde pole, která zaujímají 68,6 % katastru Želetic a dokonce 83 % katastru Nenkovic, což je v obou případech stav vysoko nad celostátním průměrem. Rozlehlé agrocenózy se zde přitom vyskytují většinou nepřerušované i na členitém reliéfu a dosahují místy po spádnici délky téměř 1 km. Hlavními plodinami jsou obilniny a kukuřice.
         Lesy zaujímají na katastru Želetic pouze 8,1 %, na katastru Nenkovic nejsou vůbec vykazovány. Lesem v pravém slova smyslu je zde pouze Chrástovec – větší lesní komplex, vykliňující od SV k Želeticím. Zčásti má přirozenou skladbu listnatou (duby, lípy, habr aj.), v části převládají uměle vysazené borové porosty. Na obou katastrech je pak ojediněle rozptýlena řada drobných lesíků, často s převahou akátu, evidentně buď z náletu, nebo umělou výsadbou vzniklých na dříve dlouhodobě zemědělsky obhospodařované půdě.
         Pastviny s loukami jsou vykazovány na 13,6 % katastru Želetic a pouze 2,7 % katastru Nenkovic. Louky v pravém slova smyslu zde prakticky chybějí. Je zřejmé, že jako pastviny jsou vykazovány především zatravněné plochy v daňčí oboře a zřejmě i některá travinobylinná lada s xerotermofyty.
         Zahrady s sady mají na katastru Želetic podíl 1,8 %, na katastru Nenkovic 2,2 %. Na obou katastrech se roztroušeně vyskytují i maloplošné vinice, které však celkově zaujímají jen necelých 15 ha (0,6 % katastru Želetic a 1,6 % katastru Nenkovic). Část ovocných sadů i vinohradů je zde zpustlých.
         Zvláštním typem aktuální vegetace na obou katastrech jsou ruderální lada v různě pokročilém stádiu vývoje na terasovaných svazích, které zůstaly nevyužity (např. pod Mastným kopcem na katastru Želetic a Úlehle na katastru Nenkovic).
         Rozptýlená krajinná zeleň je zde na většině území zastoupena jen nepatrně. Nejčastější její formou jsou břehové porosty topolových kultivarů podél napřímených vodotečí a keřové linie na některých mezích a terasách. Překvapivě zcela chybí břehový porost podél hlavního toku území – říčky Trkmanky.
         Zastavěné plochy včetně manipulačních ploch a různých typů pozemních komunikací mají na katastru Želetic podíl 3,2 %, na katastru Nenkovic 5,3 %.
         Vodní útvary jsou zastoupeny zcela nepatrně, na obou katastrech činí jejich podíl shodně 0,6 %.
         Je zřejmé, že v obou zájmových katastrech velmi výrazně převládají ekologicky nestabilní a málo stabilní plochy nad ekologicky významnějšími trvalými vegetačními formacemi.

         3.1.Koeficient ekologické stability
         Na základě poměru plochy trvalých vegetačních formací (lesů, luk a pastvin, vinic, zahrad a sadů, rozptýlené krajinné zeleně) a přírodě blízkých vodních útvarů ku ploše polí a zastavěných ploch lze vypočítat pomocný ukazatel ekologické stability krajiny – tzv. koeficient ekologické stability.
         Na k.ú. Želetice činí hodnota koeficientu ekologické stability 0,37, což je hodnota nízká, na k.ú. Nenkovic pak pouze 0,11, což je hodnota velmi nízká. Vzhledem k tomu, že jsou aktuální vegetační formace v krajině rozmanitě zastoupeny a rozloženy, je však hodnota ekologických parametrů územně diferencovaná – od hodnot velmi nízkých až po vysoké (viz typy současné krajiny).

4.         Kostra ekologické stability a význam území pro ochranu biodiverzity
         Části krajiny s trvalými vegetačními formacemi (včetně hydrobiocenóz), které jsou svým aktuálním stavem relativně nejbližší stavu přírodnímu a vynikají vyšší biodiverzitou (tj. výskytem planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů), byly vymezeny jako ekologicky významné segmenty krajiny (EVSK). Jejich soubor tvoří kostru ekologické stability (KES), která je základem pro vymezení funkčně propojeného územního systému ekologické stability (ÚSES).
         Při terénním průzkumu bylo na k.ú. Želetice a Nenkovice vymezeno celkem 27 EVSK, a to včetně 2 zvláště chráněných území a několika již dříve registrovaných (či alespoň evidovaných) významných krajinných prvků. Na katastru Želetic je to 10 plošných EVSK o výměře 56 ha a 5 liniových EVSK o délce 1,7 km (cca 1,7 ha). Na katastru Nenkovic je vymezeno 6 plošných EVSK o výměře 34 ha a 6 liniových EVSK o délce 5,25 km (tj.cca 5,25 ha). Ekologicky významné formace tak zaujímají 9,4 % plochy katastru Želetic a 5,9 % katastru Nenkovic. V obou případech se jedná o stav nízký.
         Přitom je nutno si uvědomit, že na základě relativního výběru jsou mezi EVSK zařazeny krajinné segmenty nestejných ekologických kvalit – od celostátně významných xerotermních lad až po aleje topolových kultivarů v rozlehlých agrocenózách. Jako „perspektivní antropogenně podmíněné biotopy“ jsou do kostry ekologické stability zařazena i ruderální lada na nevyužitých terasovaných svazích i některé zpustlé sady a vinice, které se mohou výhledově prostřednictvím vhodných zásahů stát funkčními biocentry a interakčními prvky.

         4.1. Význam území pro ochranu biodiverzity
         Třebaže je zájmové území antropogenně velmi výrazně změněno, má dosud nesporně velký význam pro ochranu řady zvláště chráněných a celostátně ohrožených xerotermofytů, částečně i pro ochranu hájových druhů a jejich společenstev. V tomto směru je významnější k.ú.Želetic.
         Jednoznačně největší – a to celostátní –význam pro ochranu xerotermofytů má národní přírodní památka Na Adamcích (7,48 ha) a také PR Sovince (1,46 ha). Řada dalších lokalit vzácných xerotermofytů se však zde nachází i mimo tato zvláště chráněná území.
         Ze zvláště chráněných druhů xerotermofytů, které v zájmovém území rostou nutno jmenovat alespoň kosatec nízký (Iris pumila), třemdavou bílou (Dictamnus albus), hadinec červený (Echium russicum), hlaváček jarní (Adonis vernalis), sasanku lesní (Anemone sylvestris), zlatovlásek obecný (Aster linosyris), hvězdnice chlumní (Aster amellus), zvonek sibiřský (Campanula sibirica), koulenku prodlouženou (Globularia bisnagarica), kozinec rakouský (Astragalis austriacus), z celostátně ohrožených druhů jmenujme alespoň modřenec chocholatý (Muscari comosum), pelyněk pontický (Artemisia pontica), kakost krvavý (Geranium sanguineum), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum) aj.
         V hájích V až SV od Želetic dosud ze zvláště chráněných a celostátně ohrožených druhů rostou např. dřín jarní (Cornus mas), medovník meduňkolistý (Melittis melissophylum), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), lilie zlatohlavá (Lilium martagon) aj.

         4.2. Hodnocení EVSK z hlediska projektu Evropské unie „NATURA 2000“
         Význam území pro ochranu biodiverzity nelze spatřovat pouze ve výskytu jednotlivých vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů, ale především ve výskytu jejich celistvých přírodě blízkých až přirozených společenstev. Z tohoto hlediska je významné, že se na k.ú. Želetice, méně i Nenkovice zachovaly v reprezentativním stavu některé biotopy, vytipované v ČR k ochraně v rámci projektu EU „Natura 2000“. Ve smyslu „Katalogu přírodních biotopů ČR“ (Chytrý, Kučera, Kočí, eds.2001) to jsou především úzkolisté suché trávníky (T3.3) a širokolisté suché trávníky (T3.4). Zdejší háje patří do karpatských dubohabřin (L3.3) s přechody do panonských dubohabřin (L3.4) případně až do středoevropských bazifilních teplomilných doubrav (L6.4). Zřídka se zde vyskytují i vysoké mezofilní a xerofilní křoviny (K3), vzácně i nízké xerofilní křoviny (K4). Topolové aleje podél vodotečí představují sice umělé výsadby stromů mimo les (X13), ale perspektivně (po postupné přeměně dřevinné skladby) mohou odpovídat přírodnímu biotopu L2.4 – měkké luhy nížinných řek (místy na přechodu k L2.2 – údolní jasanovo-olšové luhy). Kromě X13 byly jako další dodatkové vegetační jednotky v EVSK zachyceny. X7 – ruderální bylinná vegetace mimo sídla, X9B – lesní kultury s nepůvodními dřevinami listnatými a X12 – nálety pionýrských dřevin.
         Významnou skutečností z hlediska ochrany přírody je, že dvě zdejší lokality (samozřejmě zařazené i do výběru EVSK) byly vybrány jako „evropsky významné lokality“, které by se měly stát součástí sítě chráněných území programu EU „NATURA 2000“. Jedna se především o současnou NPP Na Adamcích (7,23 ha) – jedinečnou, druhově neobyčejně bohatou lokalitu xerotermofytů (přírodní biotopy T3.3 a T3.4). Les Chrástovec u Želetic je pak součástí navrhované „evropsky významné lokality“ Věteřovská vrchovina (o celkové rozloze 496 ha) – v níž má být chráněná hájová biota (přírodní biotopy L3.3, L3.4 a další). Obě uvedené lokality jsou zatím zařazeny do tzv. národního seznamu, který musí schválit evropská komise. V každém případě je třeba počítat s tím, že i část lesů Věteřovské vrchoviny by měla být vyhlášena za zvláště chráněné území.

Tab. č. 1: PŘEHLED EKOLOGICKY VÝZNAMNÝCH SEGMENTŮ KRAJINY K. Ú. ŽELETICE A NENKOVICE

Poř. č. .... Název (Katastrální území) .... Plocha v ha, resp. délka v km .... Vztah k ÚSES .... Biotopy "NATURA 2000" .... Poznámka (významné druhy)

1. U Honcových čtvrtí (Želetice) 5 ha LBC + LBK K3, T3.3 + X7, X12 čilimník rakouský, žluťucha menší
2. Pod Mastným kopcem I. (Želetice) 1 ha K3, T3.4D+X7, X12, X13 máčka ladní, chrpa latnatá, chrpa čekánek, šalvěj hajní, hnidák kostrbatý
3. Pod Mastným kopcem II. (Želetice) 2 ha K3, T3.4D
4.a,b Stará hráz (Želetice) 0,2 km IP K3, L2.4, X13
5. Mez nad Novými loukami (Želetice) 0,15 km IP X13
6. Potůček v Močárkové čtvrti (Želetice) 0,8 km IP L2.4, K3, X13
7. Mez nad daňčí oborou (Želetice) 0,15 km součást LBK K3
8. Pod Předními čtvrtěmi (Želetice) 6 ha napříč prochází LBK T3.3, T3.4 čilimník rakouský, bílojetel německý
9. NPP Na Adamcích (Želetice) 7,48 ha LBC T3.3 kosatec nízký, hlaváček jarní, kozinec rakouský, třemdava bílá, koulenka vyšší, zvonek sibiřský, bělozářka větvitá aj.
10. Nad studánkami (Želetice) 2 ha okrajem prochází LBK T3.3, X13 kozinec rakouský, hlaváček jarní aj.
11. U Sovinců (Želetice) 0,5 ha okrajem prochází LBK T3.4 bílojetel německý, zlatovlásek obecný, zvonek klubkatý, rozrazil klasnatý
12. Lada U křížku (Želetice) 1 ha T3.4 hlaváč bledožlutý, válečka prapořitá, pelyněk ladní aj.
13. Želetické vinohrady (Želetice) 15 ha LBC+LBK T3.4+X13 oman vrbolistý, řepík lékařský, hlaváč bledožlutý aj.
14. Chrástovec (Želetice, Dražůvkyú 16 ha napříč prochází LBK L3.3 (přechody k L3.4) jeřáb břek
15. Chrástovecká cesta (Želetice) 0,4 km L3.3
16. PR Sovince (Nenkovice) 1,46 ha prochází LBK T3.4 hvězdnice chlumní, modřenec chocholatý, oman mečolistý
17. Syslovice I. (Nenkovice) 2 ha prochází LBK T3.4, přechody k T3.3 bílojetel německý, zlatohlávek obecný, kozinec vičencovitý aj.
18. Syslovice II. (Nenkovice) 1,5 ha okrajem prochází LBK T3.4+K3 sasanka lesní, hvězdnice chlumní, zvonek boloňský aj.
19. Nenkovický potok (Nenkovice) 2,8 km LBK X13
20. Prostřední (nenkovice) 0,2 km IP K3, X9B
21.a,b,c,d,e,f Pod Homolí (Nenkovice) 0,65 ha IP K3, X13
22. Nové sady (Nenkovice) 8 ha SV okrajem prochází LBK, JV okraj je vymezen jako IP K3, X13, X7 perspektivní antropogenně podmíněný biotop
23. Podsednický potůček (Nenkovice) 0,9 km IP L2.2›L2.4, X7
24. Úlehle (Nenkovice) cca 15 ha zčásti IP X7+K3 perspektivní antropogenně podmíněný biotop
25. Michálky (Nenkovice) 0,5 km leží v trase LBK K3, X13
26. Zadní Michálky (Nenkovice) 6 ha zčásti IP K3, K4, T3.4+X7 růže galská, třešeň křovitá, bílojetel německý
27.a,b Meze na Zadních loukách (Nenkovice) 0,2 km IP K3, X13

Vysvětlivky:
Vztah k ÚSES: LBC – lokální biocentrum, LBK – lokální biokoridor, IP – interakční prvek Biotopy „NATURA 2000“: viz text

Geňa



Reporty   Zpátky
TOPlist