Sto zvířat na Favále


Sto zvířat, Brno, Favál 6. duben 2006


         Hmmm… To byl zase jednou fenomenální večírek!!! Na sraz na Mendláku jsem dorazila jen s pětiminutovým zpožděním (což je nic), setkala se s Ester a jejím novým přítelem Lucienem z Husovic a demokraticky jsme se rozhodli zajít před koncertem ještě na pivko, bo máme spoustu času. V první hospodě, na kterou jsme narazili, jsme do sebe lupli výbornou (a bohužel předraženou) plzíňku a starobrna a ve tři čtvrtě na devět jsme směle vykročili vstříc Faválu a novému dobrodružství (začátek byl ohlášen na půl:-)). V devět jsme byli tam, u vrátek potkali Ivoše (o 15 let mladší bratranec mého taty, tedy můj strýček přes koleno, jeho děti budou moji vlastníci, abychom v tom měli jasno:-)) a o kousek dál frontu s tlupou ve složení: Kouba, Leca, Baryn, Marcelka a Igor. Paráda. Zařadili jsme se, něco málo pohulili a přes malou hádečku s nepříjemným razítkovačem se dostali dovnitř, kde jsme málem zakopli o Bílého Šimčíka. Zrovna to začínalo, tedy perfektní načasování. Ostatně jako vždy:-).
         S Ester jsme se pustily do davu, nekompromisně si proklestily cestu k pódiu (ani špedlík jsme nepotřebovaly, ale měly jsme ho připravený:)) a vrhly se do toho po hlavě. 10 zvířat ze sebe dávalo, co jen mohlo, a publikum na tom bylo obdobně. Po chvíli z nás stříkal pot a svítily banány v hubách. A velmi záhy se dostavila žízeň. Rozhlídnu se, koho tak osomrovat, a zahlídnu petku v ruce křepčící sousedky. Už se ji chystám oslovit, až zaostřím a poznám Móňu z Traubky!! A hned vedle Háňa a Lucinka… :-)))))) Kočičky se vytasily se slivovicí v druhé petce, šťávou v té první a s ubaleným jointem Hančiného krutozelí. Větší pohoda snad ani nemohla zavládnout. Až do přestávky jsme se nezastavily a zběsile řádily, tančily a zpívaly ostošest, nechaly se fascinovat paní Janou – opravdovou zpívající femme fatale – a samozřejmě i ostatními devíti zvířaty – dvěma zpěváky (bicí, kytara), klávesistou, basákem, perkusistou a dechovou čtyřkou – trubka, pozoun a dva saxíky. Přestávka přišla právě vhod, chtělo to nabrat nové síly.
         Prodraly jsme se s Es k báru a za Lucienem, který po druhé písničce utekl do bezpečí vzadu, obdržely pivo a potkaly bandičku dvou privátů. Ani jsme neřekli šmitec a bylo po pauze. Bohužel jsem ztratila Ester a na starém místě nepotkala ani Traubkařky, tak jsem jistou dobu pařila bez parťaček. Zejména mi chyběla Es na Novgorod, naši kultovní píseň, s níž jsme strávily nejednu společnou krásnou chvilku. Naštěstí si mě časem našla Lucinka a zas bylo s kým se o tu radost podělit. Při předposledním přídavku jsem utekla k baru, abych nečekala půl hodiny jako předtím, rozloučila se s opět nalezenou Es, potkala všecky ostatní, dopařili jsme a pomalu (ale opravdu hodně zvolna) jsme se začali chystat k odchodu. Padl návrh (jak jinak) Steak houseu na Slovákové, kam jsme také zamířili ve složení necelých dvou privátů (chyběli Jerry s Danečkem), Igora a Andulky. Brzy nás opustili Lecina s Koubou, kašoidním, samozřejmě:), a ani my ostatní jsme to dlouho neprotahovali. Ještě jsme s Šimíkem navštívili byteček na Gorkého 10, spolu s Barunkou asi trošku prudili Lecinu, která tentokrát spala doma:) a vydali se rovněž na kutě. O čtvrt na pět jsem byla šťastně v postýlce a oddala se zaslouženému spánku. A už se těším na příště!

Janica



Reporty   Zpátky
TOPlist