Strážnice, písničkáři 2006
Strážnice, písničkáři 2006
Sice je to delší doba, ale s velkou pomocí beebrových post rozborů dané akce , dám snad kostru sobotního večera dohromady.
Pátek. Volám Kubíčkovi. Soho dnes? Ne! Kurva! Ale prý zítra jsou nějací úchyláci ve Strážnici, před tím kůpačka. Ok.. Sakra úplně jsem zapomněl, že bude narozeninová party 2 roční neteře, pro mě padá koupačka na štěrkáču. Sedíme v rodinném kruhu v Hodoníně na grilovačce, zábava v plném proudu, vědom si toho co bude večer, dávám jedno čtyř pivo. Navrhuji panáka whisky, švagr nezaváhá a je příkladným supportem dnešního večera.
První poločas Ghana 0:1 , na kokot, strýc se rozčiluje u televize, že Galásek z toho má dovolenou. Nedivím se mu, vsadil tisicovku na naše.
Radši mizím do vlaku směr Veselí. Nevím jak se to stalo, ale zjišťuji že mám lístek až do Veselí a nikoli do Strážnice. Chyba v matrixu.
V devět na místě. Potkávám Kubíčka u baru, narhuji panáka , navrh přijat, přichází uchylák Jerry, jednomyslně. Dozvídám se, že jsem metrosexuál, jsem patřičně hrdý.
Baruna prudí, že máme jet do Kyjova na pantlíkovu svícu, no nevím - všichni požili, takže to vypadá jako nesmysl.
Sedí se kolem ohňa. Na pódiu zastihuji Leničku ze Snovídek, to docela de. Neznatelně ji doprovází na perkusy nějaký typos. Kolujeme červené víno, používáme komunikaci ve stylu mim a nestačíme se divit. Po Leničce přichází (tuším, že se tak jmenoval) Filda. Typuji ho na intelektuální textování Ebena a virtuozitu Schmitzra. Ehm..tedy ..jak to pojmenovat. Pokud jsem si nikdy nedokázal představit pankerského folkaře, Filda jím je. Neupřesnitelná změt akordů, pauz, a textu a tak dokolečka dokola. Nutno dodat, že poměrně mrtvou a rozjímavou atmosféru vybudil a byl nejspíše předzvěstí průběhu večera.
Končíme koncert a zůstávame ve čtverce u ohňe. Začínáme zpívat velké megavypalováky (tedy zpívám já a Bábů) Kubíček trpí, Jerry nekomentuje. Při hitu I wan to break free (queen) vstupujeme na pódium, bohužel vystupujeme pouze pro již zmíněné. Vzhledem k tomu, že nás nikdo neokřikuje a nevyhazuje, přidáváme ještě část hitu Hey Ya (Outkast). Ukláníme se a mizíme z pódia. „Prodíráme se davy a nestačíme se podepisovat“.
De se do skanzenu... nevím proč, ale měl jsem představu jakože budeme pařit v těch selských obydlích. Sme v hyperbrutální hospodě Skanzen, je to jakési podivné, tak se sedí venku, začínám ztrácet přehled o tom, co piju. Rum hraje na kytáru a já chodím ve čtvrhodinových inetrvalech tam kam i Král musí pěšky. Pohoda. Asi zavírají, tak se přesunujeme do hospody směrem do města, ta je jakási krutopodivná, moc lidí, málo místa. Zpíváme, békáme, řveme, chodíme k baru, co tam děláme, netuším. Vybavuje se mi moment,,kdy se na mě pan číšník škaredě dívá a říká že nás vyhodí. Nechápu. Myslím, že Bára začíná kousat všechno a všechny kolem sebe, reaguji promptně a všechny a všechno okolo fackuji. Teleportem se dostáváme k ohni. V ruce se mi ocitá sprej s repelentem, tuším Kubíček zmiňuje co udělaly bombičky v Zubří, když byli vhozeny do ohně („Ty uhlíky byly pak ůplně všude“). Repelent letí do ohně, ustupujeme dozadu a čekáme. Žlutá koule výbuchu na chvíli ozáří prostor kolem ohně, paráda. Živíme oheň a možná komunikujeme, Kouba tu už není…(myslím), Jerry prohlašuje že sme úchyláci a odchází někam (jak tvrdí ráno) do hospody, usínáme u ohně, pěkný večůrek.
8:00 neděle, Bářin učitel ze základní školy, toho času majitel přístaviště, křičí že hajzly sou umyté a můžem tam jít. Ehm?
Přináší chleby ze sádlem. Rum běhá s motorem od lodě a skutečně pracuje (tváří se strašně zaměstnaně, na levičáka až nepatřičně), zevlujeme okolo a prudíme neustálýma připomínkama.
Kůpačka na šterkáču, máme jakési pivsony. Jerry myslí, že nejlepší bude s nimi zatřepat a vystříkat je navzájem na sebe. Nikdo neprotestuje. Zkůším šalvěj, ale jelikož to nedržím dlouho tak nic…škoda...příště…Odjéééééééézd!
Omluvte sníženou kvalitu gramatického přenosu myšlenek na papír a stručnou formu o).
Kájík
Reporty Zpátky