Tam v Karvine
Výlet na sever
Vyrazil jsem ráno téměř za tmy, v nekřesťanských šest hodin, znechucený, rozespalý, pln předsudků a obav z cesty přede mnou, zasedl do nejstaršího ze služebních vozidel, nastartoval jsem temně hučící motor, do soundsystému (podotýkám že jsem si vozidlo vybíral podle přehrávače mptrojek) jsem vsunul cédéčko se zásadním maďarským punkem Aurora a vyjel jsem vstříc vycházejícímu slunci a vzdáléné Karviné, cestou jsem přemáhal spánek mocnými doušky koly. Za necelé dvě hoďky jsem dorazil do Ostravy a uronil jsem slzu dojetí, když jsem projíždel po staré známé hlavní ulici, kolem siluety vítkovických železáren, a přestože značení směru do Karviné se v městě horníků na orientačních cedulích moc nevyskytuje, podařilo se mi konečně dorazit do městské části Karviná - Doly. Znaje přesné polohy teplárny a s vědomím, že se jede kolem hřbitova, zamířil jsem si k prvnímu vysokému komínu, kterej jsem kolem hřbitova viděl. Přijel jsem k bráně, vyběhl z auta (pro jistotu ztlumil punk) a zeptal se procházejícího sekuriťáka, jestli jsem přijel správně k teplárně. Docela mě překvapilo, že prohlásil, že obrovský barák, před kterým parkuju, je armáda....tedy Důl Armáda, ale prý se zeptá, jestli "baba na vrátnici nebude vědět.." A baba věděla, dozvěděl jsem se, že se musim vydat zpátky směrem "na Barbórku a potom dopráva a zase dopráva a budu tam..." a taky že jo. Vlastní sedánek na teplárně nebyl moc zajímavej, zjistil jsem o co vlastně go a že se tam prý "pojédeme podivat". Tak jsme jeli, v koloně, já poslední a zdatně jsem se snažil bránit na mě se lepícím vozidlům v předjíždění. Jako slepec, nalepený na přede mnou jedoucí auto, jsem profičel všema křižovatkama a kruháčema až na teď už pro mě blíže neurčitelné sídliště, fakt hnusné, všude odpadky a tak, v Karviné žijou dobří lidé, ale na tomhle sídlišti byl fakt bordel. Prolezl jsem s týpkama baráky a plný dojmů jsem zavolal místním provozovatelům centrálhajcungu, jestli by nešlo dát páteční prohlídku už ve čtvrtek. Prý že jo, ale jak se kua v Karvine, kde to jeden vůbec nezná, dostat na místo, který nezná, tak prý ke Kauflandu a pak už to najdu. Začal jsem zostra, zastavil jsem prvního kolemjdoucího, paní, s otázkou, jak se dostat do Kauflandu. Prohlásila, že prý "z táma zrovna jde" a že stačí dvakrát doleva, pak doprava, na kruháč, kolem světel, doprava a rovně (v popisu jsem se ztratil hned po druhém doleva), ale připojil se k naší debatě další náhodně kolemjdoucí chlapík, razantně smetl původní popis cesty ze stolu s tím, že bych musel projet jednosměrkou v protisměru, paní kontrovala že "však táma jezdi auta furt". Chlapík na mě spiklenecky mrknul, jakože my řidiči vime, že se jednosměrkama v protisměru nejezdí, a ukázal, kterým směrem se vydat, aby to bylo košer. Kupodivu se mi Kaufland podařilo lokalizovat celkem bez problémů, jenom s jednim upřesňujícím telefonátem "jedu zrovna od kruháče ke Kauflandu" "od ktereho kruhače, na te ulici jsou dva" a celkem zbytného obkroužení bloku (to se mi stává pořád) jsem dorazil na místo. Nalodil jsem týpka-průvodce "my jsme se už dneska viděl", který předváděl už hnusné baráky na hnusném sídlišti, pod fousem jsem se vysmál tomu kousku výkopu, který mi ukázal a který by mě donutil vstávat aj v pátek v půl šesté ráno, (nesnáším vstávání v půl šesté ráno) a vydal jsem se, hurá, na zpáteční cestu. Mazaně, jako znalec Ostravy, jsem se rozhodl použít jinou cestu, než kterou jsem dorazil ráno do Karviné a to se ukázalo jako veliká chyba. Šoférovat holt není tak jednoduchý jako jezdit z Poruby šalinó, takže jsem poznal několik zajímavých vesniček kolem Ostravy a podivuhodná zákoutí plná nejrůznějších rozvodů potrubí, opuštěných silnic a temných siluet továrních komínů. Zbytek cesty už pak proběhl až na občasné mikrospánky bez problémů. Přežil jsem a neznalcům Karvine, můžu jenom doporučit, stojí to tam rozhodně za...to..
Radek
Reporty Zpátky