OTK, Loser superhero, Guts Pie Earshot
OTK, Loser superhero, Guts Pie Earshot, Fléda, jaro 2006
Tak jsme s Bystrou vyrazili na OTkáčka. Z počátku jsem to bral spíš jako povinnost a byl lehce zpruzený. Rozhodně jsem od toho nečekal žádné velké překvapení. Po příchodu na Flédu jsme koupili pivka, sedli si a dlouze mlčeli, jenom občas něco prohodili, jak to my dva umíme. Ale co to? Z dáli vidíme Radkovu hlavu, za chvíli je uvnitř a není s ním nikdo menší než Hanzí, náš spolubojovník z Točníkovského nájezdu. Fórky, fintičky, ftípky skvělé i ty čtvrté cenové skupiny dávají tušit, že to dnes nebude až tak zabitá akce. Za pár okamžiků si náhodou uvědomíme, že už hraje první kapela, Francouzi, žijící v Barceloně - Loser superhero. Mezitím se náš tým rozrůstá o Frodyho z kapely, jejíž jméno jsem si nezapamatoval, ale určitě o nich na Verknu ještě uslyšíte, neb máme v úmyslu s nimi nahrát split.
Vyrážíme tedy k pódiu, kde stojí dva kluci, basák a kytarista, třetí sedí u komplu. Jejich hudba mě okamžitě oslovila. Náladotvorná, emotivní a jelikož začínám mít v oblibě kapely bez zpěváků (okultní mystik Robson říká: "Náhody neexistují"), tak mi jejich způsob projevu velmi sedí. Klidné, zadumané, až melancholické pasáže střídají erupce HC výronů, aniž by však byla pominuta nosná melodie. Určující je podklad z komplu, který oba nástroje doplňují a dohromady to funguje fakt skvěle. To vše je doplněno opravdu působivými projekcemi a vynikajícím zvukem. Při pohledu na spokojené pohledy mých souputníků si říkám, že to mají nejspíš podobně.
Druzí nastupují OTK. Ještě stačíme prohodit pár obligátních přiblblých vtípků na téma Ježkův zpěv (zpěvák kapely, opravdu kvalitní zvukař a producent, jehož jméno zaslouženě po létech dřiny získává na váze) a už nás zmiňovaný přesvědčuje, že naše poznámky nebyly úplně mimo. Jeho projev je jako vždy nejistý, v tichých pasážích (někdy má člověk strach, že se to celé rozsype), o to víc překvapí chvíle rozjezdu, ve kterých kapela dští energii na všechny strany a nelze jí nic vytknout. Milé a pro mě velmi blízké je, že kapela působí velmi civilním dojmem, spoluhráči spolu komunikují jak pohledy tak slovy a to i v průběhu hraní. Bubeník, basák a klávesista, tvoří kompaktní celek, jsou výborně sehraní a kryjí Ježkovi záda v jeho občasných úletech. Z repertoáru namátkou zazněly: Vlčák, Sopka, Mám svoji zemi rád, Letec, Tupilak a některé pradávné songy, které bohužel neznám. Nejsem si jistý, ale myslím, že též jedna novinka, která vypadala velmi slibně. Přes jisté výhrady, které jsem zde naznačil, jsem byl s jejich setem velmi spokojen. Chvílemi velká legrace, chvílemi hustej atmosférickej nářez, únosná míra kiksů, ale hlavně parádní atmosféra. Tahle kapela je opravdu živá. O přestávce se s klukama dělíme o spokojené pocity, vyrážíme na pivko a čekáme na třetí band.
Tím je kapela Guts Pie Earshot, opět bez zpěvu (hurááá!), ve velmi neobvyklém složení: bicí, violoncello. Tohle mě fakt úplně odpálilo. Jsem ochoten uznat, že své zde sehrál i alkohol, ale ta muzika měla sílu jako prase. Dva týpkové, na pódiu absolutně na sebe naladění, zcela ponoření do své hudby. Muzika hutná, bohatá na nejrůznějších polohy od vážné hudby, přez HC až po Jazz. Strhující bylo pozorovat, jak před nimi křepčí šťastní lidé a po každé skladbě je odmění bouřlivými ovacemi, z čehož jsou aktéři velmi překvapeni a vypadají, že to moc nechápou, ale zároveň je vidět, jak si váží toho, že někdo dokáže takovýto druh hudby tak vstřícně přijmout. Pro mě absolutní vrchol večera, velmi silný zážitek. Pro doplnění názorové mozaiky uvádím názor pana Bystry, který pravil, že mu to nepřipadlo nijak zajímavé a proto po chvíli jejich hraní zmizel i s Radkem a Hanzím. Dále na poslední dva songy dorazila Kyjovská bojůvka Lovec, Mireček a Jiří, kteří se tvářili velmi znuděně, pouze Lovec pronesl pár slov uznání. S nimi jsme potom vyrazili na pivko. Po sléze si k nám přisedl Frody se svou partičkou a jali jsme se řešit sračky malé i velké. Ve finále se u našeho stolu asi v pět ráno objevil basák z Loser superhero a něco řešil. Ten den jsme na sebe jenom pokynuli. To jsem ještě netušil, že ho potkám v následujících dnech několikrát.
Celkově mě akce velmi příjemně překvapila. Lidí maximálně sto, atmosféra spíše komorní, výborný zvuk, zajímavá vizuální složka. Jen houšť a větší kapky, Flédo!
Krum
Reporty Zpátky