Písničkáři 2006, Jančovka
Písničkáři 2006, Jančovka
bystra:
S Robsonem vyrážíme na bus do Kyjova. Hned po nastoupení vidim zubícího se Kruma s Mizukim na jednom z předních sedadel, kousek od nich sedí Prochyn. Sedám si opodál, ve Strážovicích přistoupí Babů a Fanda. V Kyjově se chvilku dohadujem, kam na pivko, zkoušíme Soho, mají tam od šesti, takže tradá na Jančovku…
Radek:
Z Brna vyrážim autobusem v 15:40, cestou na Tržní vidim v dálce před sebou na ulici Kruma, docházim ho až na zastávce. Chviličku čekáme, přijíždí kyjovják. Vpředu sedí Mizuky, vzadu sedí Kristina, rychlá domluva před busem, rozdělujeme si kamarády, sedám si za Kristinou, vymlouvá se, že se večer nejspíš neukáže a nakonec to i dodrží, škoda. V Nenkovicích Kristina vystupuje a přistupují kumpáni, všichni si sedají u Kruma a Mizukyho, v Kyjově pak následuje veliké překvapení že jsem přijel stejným autobusem...
bystra:
Na Jančovce zatím pusto prázdno, hlavního dramaturga není, prej včera asi popil. Zdravím se s Geňou a Kačou, dávám plzničku a du k Jančům za naší squadrou. Bavíme se o letošním mistrovství světa v masturbaci, které proběhlo v Londýně, obdivujem „sportovce“, čeho všeho jsou už dneska schopni dosáhnout, je to legrace…
Radek:
Na Jančovce rychle probíhám sál, zdavím koho vidím, obdivuju výstavu fotek slečny? Terezky, stavuju se na pivko a kafe naproti v hospodě, pozoruju technika Robsna jak propojuje bystrův poč s mixem.
bystra:
Ometám se kolem baru, zapisuju Dvojky do fahrplanu, Krum musí brzo odjet, tak na hrdinství nebude čas. Jsou nějaký problémy s časama, Rum je neústupný, nakonec to Břeťa vyřeší a všechno oběhá, takže budem hrát jen o půlhoďku později, dort. Robson se ujímá role hlavního nahrávače, časoměřiče a tím i vyháněče lidí z pódia, je to hrdina…
bystra:
První jde na scénu Rum, hraje svoje blůzzz a má celkem úspěch, lidi řvou. Na Jančovce potkávám Petru, dlouho jsme se neviděli, chvilku si povídáme, vypadá spokojená. S Radkem a Krumem si ještě testnem jednu skladbu, Radek má hostovat na foukací harmoniku, moc sme toho spolu zatim nenahráli. Počkáme, až dohraje Čuf a jdeme na pódium…
bystra:
Chvilku se nedaří nazvučit kytaru tak, aby ji Krum slyšel, ale nakonec se dobrá věc podaří, tak můžeme hrát. Atmosféra je zvláštní, do našich zadumaných písní se dole radují kamarádi, tleskají, křičí. Jsem celkem dost nervózní (a to si myslim, že jsem ostřílený harcovník, hehe), nějak to odehrajem, kluci z toho mají dobrý pocit, tak jsem nakonec rád…
Radek:
Harmonika je nejdřív nastavená docela nahlas, zvukař nejspíš nepředpokládá, že budu hrát jenom domluvenejch pět tónů. Začínáme, moc se nevede, málo tréninku, trému se daří zahnat zkonzumovaným alkoholem a moc pomáhá povykování kamarádu před pódiem, díky:) Dva songy ve kterých je harmonika domluvená odehraju v rámci možností, občas pustim k mikrofonu Robsna s grumlou.
bystra:
Stojíme venku s Krumem a Mizukim, vidíme přes okno přicházející Janicu u pokladny. Kluci jdou za chvilku na vlak, tak ji jdeme rychle pozdravit, nic netušící Janica ovšem prchá, musí oběhat jejich vystoupení a nezná Mizukiho plány. Mizuki se kasá, jak jí to na fiXe vytmaví, nakonec z toho nic není, ještě se jí tam omlouvá :-)
Janica:
Na ja, je to starý lůzr. To ho ještě ani moc neznám – a už to vím. My jsme přijeli s Honzinem a Slovákem Jankem vláčkem o tři čtvrtě na devět, jela jsem ze soustředění, aj s vrtulou u prdele to dřív nešlo. V devět na Janč jako na koni, u vstupu se hrdě prohlašujeme za účinkující a odmítáme Začalovic holkám platiti, Jano se podřekne, on musí. Vrhám se do sálu plného povědomých a milých tváří, zdravím, seč mohu, prozatím odmítám pozvánky na panáky, hledám Honzovi místo pro kytaru, bo je strašně starostlivý, sháním Ruma. „Janicóó!“ Otáčím se, pozdravím Mizukiho, říkám si, to je dobře, že tu je, zažije konečně pořádný večírek, ne jak s těma padavkama z fiXa fóra, těším se, jak si později ožrale poblábolíme. Loučím se s Janem FloriJánem, za chvilku jde na vlak do Brna. Teď musím za tím volem Rumem, protože nejsme vůbec napsaní na plejlistu, a to si ještě moc dobře vybavuju telefonát: „Rume, máš tam ještě místo?“ „Kdo by hrál?“ „Honzin a já.“ „No s váma dávno počítám!“ „Fakt? A kdy hrajem?“ „Chtělas v deset, ne?“ „Chtěla, tos mě ale vyfakoval, že to je prajm tajm.“ „Hele, já už budu stejně ožralý, tak prostě jak dojedete, zahrajete, ne?“. Takže nový rozhovor: „Rume, kurva, jakože nejsme napsaní?“ „Dojeli jste pozdě, kdybyste dojeli včas, ste napsaní.“ „Rume, dopiče, já jsem ti to říkala, že dojedem v devět, je devět, jsme tady, tak čemu sakra říkáš pozdě?“ „Hele, zařiď si to nějak, prostě se s někým domluv.“ Tak dík kámo, je na tebe spoleh, fakt. Jdu prosit. Právě začíná hrát Lovin s Bětkou, ptám se postupně Mirky, Karla, Karolíny, nikdo nemůže, půlhodinu přemlouvám svou poslední naději Radima B., je mi jasné, že později (pokud vůbec) už nezazpívám čistě nic a Honza bude pěkně nasraný, protože ani on už nezahraje pořádně nic. A já slibovala organizaci (chá). No jo, neslibuj, co neovlivníš, že jo. Já vím. Radim nechce, Radim nechce, ale pomůže mi Káťa, se kterou jsme se ještě před pár hodinama potkaly v Brně, a nakonec hošík povolí. Chudák malý. Ještě neví, co ho čeká. Jsem spokojená, oznamuju vše Honzovi, ten se netváří extra naštvaně, takže cajk, kupuju sedmičku, přisedám k němu, Jankovi, Radkovi a Nenkovjákům ve složení Bystra-Prochyn. Robson řídí techniku, Lenička dle tradice trsá. Po nějaké chvilce se ptám po Mizukim. „On jel s Honzou do Brna.“ No nebudu ani líčit své reakce, bo to by se z toho jeden fakt po... A vůbec, po tomhle výlevu už toho moc konkrétního nepovím. Za chvílu jdu pařit, s Babů tančíme na Karolínu, ta holka má fakt zlato v hrdle. Pak už nastupuje Honza se svými krcháčovskými a šiktancovskými písněmi, měla bych se zklidnit, ať mám trochu dechu na svůj velký part, ale s Babů to nejde, už zase hopsáme. Najednou tam mám jít, tak tam jdu, odkdákám to, žádná tréma, to bude tím vínem:-). Nebo že by aj pomáhali ti kamarádi? Nevím, ale fandovská základna je slušná... Rum nás po čtvrthodině vyhání, protože je buzna a najednou si začal hrát na organizátora, prý Filda nestihne vlak do Bzenca, pokud okamžitě neskončíme. Už je sice dávno po půl dvanácté, kdy mu jel, a už je Filda taky domluvený se Strážničanama, že ho hodí, jak vím, ale Rum je starý buzerant, takže to balíme a já se jenom ujišťuju, jak moc je na mě Honza nasraný. Tvrdí, že není, rozhoduju se mu věřit a pouštím to z hlavy. Zato Ráďovi se dějou věci. Rum prohlásí, že ho chce odsunout na co nejpozději (z neznámých důvodů), na což reaguju hlasitým protestem, protože nebýt našeho vtěrknutí, už by měl odehrané a on chtěl hrát aspoň trochu střízliv, když se to nahrává. Jenže Rum je Rum. Takže hraje Filda, pak snad ještě aj ta Lenička Snovídková a Mucha, teď přesně nevím. Každopádně se Radim za večer několikrát blokuje, že na to sere, že taky hrát klidně nemusí a nebude, Káťa a Vlčák (když není zrovna tarantule) mi ho pomáhají uklidnit. Nakonec teda jó – a je to on, harmonikář Babák. Lenička, Mucha, dvě hudební stálice, móóc pěkné, užívám si. To už s náma dávno není Barunka, zlobil ju chlap, tak ho radši odklidila do Strážovic. Naštěstí ale mnohem později, než to původně vypadalo. Pak ještě hrajou nějací lidi – Vilda? A tak. Určitě tu mám nějaký věcný chyby, kdyžtak se obraťte na Prochyna, on to uvede na pravou míru:-). Moc jsem se teda dnes nerozkecala, có?
bystra:
Písničkáři jdou jeden za druhým. Potkávám Pepu, basáka z Leniččiny kapely ve Snovídkách. Bavíme se spolu, prej už mají bubeníka, ale odešel jim kytarista Monty, tak teď hledají novýho. Dávám jim tip, nakonec se nějak domlouvají na zkoušce, takže paráda, dáme nějaký panáky, je to fajn…
bystra:
Z písničkářů registruju Fildu, je fakt vtipný, Honzu s Janicou, slyším je poprvé, líbí se mi, hlavně poslední Svítáníčko je fakt krásný, dál pak Babáka, tradičně paráda, ale můj vývoj vztahu k jeho písním jsem už tušim někde popisoval. Ostatní poslouchám jen tak napůl, furt někde poletuju…
Radek:
V paměti mi uvízla Mucha se svým premiérovým regéčkem Pivo, výbornej Filda, kterej repuje svoje básně s minimalistickým doprovodem kytary. Lovec s Bětkou, která by mohla směle vystupovat v jakýkoli doom/gothic metalové kapele a Karel, kterej svým vystoupením snad vzbudil největší rozruch.
bystra:
Balím počítač, odcházíme s Prochynem, Radkem, Janicou a snad i Robsonem (?) do Soha. Tam už sedí Kristýna s tatínkem, čemuž se divíme, protože když jsme odcházeli z Jančovky, ještě tam byli, podivný. V Sohu tradičně pivka kafe povídání dort pohoda úsměvy krásný cukr na stole možná ve vlasech v pivu určitě Robson na zemi Lovec ve dveřích…
Janica:
Ještě ti tam chybí Mucha, co mi půjčila čepici, k čemuž neměla oprávnění, páč nebyla její, a teď ji ode mě vymáhá. Je moc krásná – ta čepica. Aj ta Mucha. A Honzin s Janem prý vyrazili s náma, ale nedorazili. Jak to s nima dopadlo, to jsme se snad dozvěděli až dalšího dne a v druhém případě až za několik dní. Takže to sem nepatří.
Radek:
Z Jančovky odcházím společně s Bystrou, Prochynem a Janicou, oficiální důvod je, že už došlo víno, který z nás stejně nikdo kromě Janici nepije, divný. Dorážíme do Soha, objednáváme pivka, kafe, Janica gintonik. Za hodnou chvíli se objeví Krystína s tatínkem a bez servítků si sednou k baru, půl hoďky po nich pak dorazí i Robson. Jsou čtyři ráno a zmáhá mě únava. Zjišťuju, že za půl hoďky odjíždí vlak do Brna, rozloučím se a vyrážím na nádraží. Kupuju lístek za lidských osmaosmdesát korun a cesta utíká fakt rychle, probouzím se až v Brně. Vlak zastaví v černovicích na nádraží, unavený a zničený se vypotácím z vagónu. Procházim kolem nonstopky, zevnitř se line hudba, sedí tam lidi, všechno je jak má být. Chvilku si pohrávám s myšlenkou zajít na pivko a počkat na kruma, kterej za pár minut pude do práce, ale vzdávám to. Je šest ráno, spím.
bystra:
Jsme odejiti do Nonstopu, Radek si zjišťuje vlak, jede do Brna, nejde s náma. V Nonstopu ještě trávíme nějaký čas, rozhodneme se jít sehnat taxi, Robson nechce s náma, tak zůstáváme tři. Taxi žádný problém, nějaký rozhovory, hučení do Prochyna. V Nenkovicích zkušebna, rozloučení s Prochynem, setkání se vstávajícími rodiči a spokojený spánek…
Janica:
Kde se proboha chodí v nedělu v šest ráno do kostela? To je snad proti božím přikázáním... Ale v Nenkovicách je všechno možné.
bystra:
Ráno krásná neděle, Janica se raduje z červené Muší čepice, má ji i u oběda, čemuž se smějeme, pak pohádka, král má chudák dvanáct dcer a Štěpánek vypadá jako Robson, takže moc dobře. Vyrážíme s Janicou ven, obvoláme kamarády a jdeme na kabiny, kde se dopíjí fotbalistů bečka. Sledujeme kucí fotbal hrající a dovídáme se spoustu nových informací, jako například to, že Robson se probudil u Geni, čímž ho dokonale zmátl a šel poté pěšky do Nenkovic, že bečka fotbalistů byla i se slováckýma zvykama, jak říká Dudla, že Honza kytarista spal v parku a tak…
Janica:
A že neví, kde je Jano a jaktože nedošel s náma do Soha. Já zas nevím, jaktože nespal s Honzou v parku a jaktože tam spal Honza aj se svou kytarou, když měl zajištěné spaní v teple a když tu svou kytaru má tak rád a tolik se o ni bojí. Takže záhada Jano na světě. Má se rozluštit až o několik dní poté, kdy se hoškovi slovenskému konečně dovolám a dozvím se, že jel prvním ranním do Brna, že už se mu nechtělo pařit. Prochyn říká, že snad půjde za Michalem, bo je zima, navrhuju se přesunout do výčepu, stejně už se tmí. Přesunujem se a Prochyn odchází:-). Zase tři popíjíme, po nějaké době se zvedáme a jdem:
bystra:
Je potřeba ostříhat Robsona, páč je předseda kulturní komise a čeká ho několik pracovních schůzek, kde musí působit seriózně, a v neposlední řadě taky proto, že už má ty vlasy fakt přerostlý. Janica se k tomu staví čelem, jakože teda to udělá, tak jdeme všichni tři k nám pro strojek vlasový žací. A ouha, v garáži Michal a Prochyn spravují auto. Mají kořalku. Rozjíždíme solidní mejdan + kadeřnictví Prochyn a Janica či Janica a Prochyn, každý podle gusta svýho, smějeme se v garáži povídáme nevážně i vážně, prostě parta buzniček, pohled pro bohy, nepopsatelný.. Robson nakonec ostříhán, přestože si neodpustí u toho svoji šou s různýma výkladama, Janica ho stále okřikuje, špatný to zákazník Robson. Autobus necháme ujet. Ale máváme mu aspoň…
Janica:
Dávno jsme už načali druhou flašku gořalky (ta první nebyla plná, náhodou), teda čí toto byl nápad. Další vzpomínky mám zamlžené.
bystra:
Jdeme do zkušebny, není co kouřit. Tam s Robsonem vedeme dlouhou debatu, je to hluboký a srdečný, Janica u toho usíná :-) Snažíme se ji vzbudit, jde to ztuha, Robson navrhuje různé okoukané finty, ke kterým ale nedojde páč ona se probudí nakonec sama… :-) Jdeme domů, překonáme vodní příkop se štěstím, kouříme s výhledem na střechy domů a nebe, je tma, není zima, je to fajn, je to prima…
bystra:
Ráno probuzení do reality válečných veteránů, stíháme akorát, protože si odpouštíme ranní hygienický detaily… :-) Pohled to musí být opravdu noblesní, v autobuse dáváme mikrospánek. Na Tržní pápá, Janico, šup do práce, boj na život a na smrt, vyhrávám, odcházím, usínám. Intenzivně hezký, jak vy to kamarádi děláte?
Janica:
Budete mi někdy muset konečně vysvětlit, o čem si to na těchto akcích vždycky povídáme. Furt jsem na to ještě nepřišla.
bystra, Janica, Radek
Reporty Zpátky