Můj Milý obšťastníčku


Můj Milý obšťastníčku,




14. 2. 2007

         jednoho večera si naše české trio sedí v kuchyni nad šálkem čaje (?...) a probíráme žhavé téma: škola! Já s Andreou nejsme zrovna spokojeny s vývojem našeho kurzu a nahlas závidíme Katce její kurz, podle popisu povedenější. Pak nám nabídne, jestli nechceme jet s jejím kurzem na study-trip na sever Skane (…asi abychom si mohly na živo zažít její zajímavější kurz či co…) No, dozvídáme se, že chce jet halda dalších lidí, takže není jisté, že bude v busu místo, ale říkáme si hned, že za zkoušku dáme jenom ranní vstávání…

         Takže ráno musíme vstávat velmi brzy – už v sedm! Hih… no, zvládáme to a pomalu se srocujem u busu. Poznáváme učitele, který je přímo nadšen, kolik cizích lidí z jiných kurzů chce jet na výlet právě s jeho kurzem (…no, kdo by nechtěl, zadarmo, ne?) Objednal pro jistotu i velký bus… Vyrážíme a dostáváme mapu s itinerářem a nějaký info (…ve švédštině!). Máme v plánu dvě zastávky – městečko Broby a zámeček Wanas a po cestě dostáváme aji výklad o místech, kterýma projíždíme (tentokrát už v angličtině…).


…mapička, kdyby někoho zajímal polohopis

         Zkoušela sem fotit aj z busu, páč sme občas míjeli fakt pěkný místa, ale fotky přes sklo a za jízdy, žádná kvalitka… Takže je sem dávat nebudu.

         První zastávka – městečko Broby ani moc nestojí za zmínku. Dívali sme se na nějaký nově vznikající park se sochami okolo autobusáku. Tématem výjezdu byl totiž land-art.


…park byl opravdu v procesu zakládání, zatím působil vcelku prázdně

         Pak sme dojeli do Wanas. Zámek ve Wanas byl postaven v 15. stol. jako pevnost na hranicích Skane a Smaland a hrál velmi důležitou roli mezi Švédskem a Dánskem. Původní pevnost byla vypálena během sedmileté války a v r. 1566 byla na jejich základech postavena znovu. Dnešní podoba je z rozsáhlé rekonstrukce z let 1676 až 1817. V dnešní době je zámek v soukromém vlastnictví. Budova stodoly z r. 1823 byla postupně renovována a dnes době slouží jako galerie. První výstava byla v r. 1987. Okolo zámku je rozsáhlý park v anglickém stylu, který je volně přístupný veřejnosti, a v kterém je umístěna řada uměleckých děl zde vzniklých.


hlavní zámecká budova…

         Na začátek sme se usadili v místnosti s krbem a vyslechli sme si historii místa a rodu přímo od pana majitele, staršího sympatického pána, jehož angličtina byla bravurní. A pak sme směle vyrazili směrem park. Sochy různých velikostí i tvarů byly rozmístěny všude možně, ale jako první stojí za zmínku toto:


…skleněná skleněnost, která vypadala parádně

         Velmi mě fascinovaly nekonečné kamenné zídky. Byly všude – kolem cest, mezi stavbami, v lese, mmm… Jerry a jiní šutráci, super inspirace..!


krásná kombinace barev, krásná práce...

         Tahle cesta vedla kolem pastviny, která měla taky svůj osobitý styl – byla na ní vymodelovaná terénní vlna. Všichni sme svorně po její hraně došli na konec a pak zpátky. Kravičky se tady asi musijou při pasení bavit… možná jako my.


pak sme pochopili, že takhle vlnka je jedním ze zdejších uměleckých děl…

         A kravičky sme viděli taky… Jo, zapomněla sem zmínit, že k zámku patřil hospodářský dvůr. A jak jinak – ekologické hospodářství. Čekali sme nějakou tu ochutnávku vychytaného sýra nebo tak něco, ale nedočkali sme se, škoda…

         No a pak teda hurá do parku, lesa… jak tomu kdo říká. Každým rokem se zde pořádá mezinárodní výstava. Vystavovalo tady asi 155 umělců z celého světa. Něco vypadalo parádně, něco ani tak moc ne, ale zřejmě záleží na vkusu, ne..?


něco jako malá travnatá pyramida…

         Podle mě jedno ze spekulativnějších děl – prostě červená věc uprostřed lesa připomínající pódium nebo tak něco. Když sem to viděla, nebyla sem si jistá, jestli se mi to líbí nebo ne. Pak sem to ale viděla na fotce v knížce, když byly kolem všechny stromy zeleny a vypadalo to úplně jinak. Ale názor si udělejte sami…


…nazvali sme to „Red-one“

No, něco z těch povedenějších:


vylíhlá koule na břehu rybníčka..


…domek bez stěn a střechy, ale s jídelním stolem a krbem!

         To by snad ani nebyla Škuba, kdyby si neujela na focení stromů, že jo… Tak mi to odpusťte, ale aspoň jeden z mnoha krásných stromů:


nejstarší dub ve Wanas…


…dobře tak dva, i když tenhle je vlastně jedním z děl, privátní vědecký název: „stromus litinus Škub.“

A nesmí chybět nějaká ta komedie!
(…Houska, nepřipomíná Ti to něco..?)


         Ale jednoznačnou jedničku dostala „Wanas wall“. Byla to kamenná zídka, ani ne moc vysoká, ale vcelku dlouhá a na některých šutrech byly nápisy.


kdybyste chtěli sestavit nějakej vzkaz, stačí říct…

         A tahle zeď byla vlastně aji hranicí lesa, v kterém byly sochy umístěny. Takže to nejlepší nakonec..?

See you soon…
Škuba



Reporty   Zpátky
TOPlist