Můj Milý obšťastníčku


JAK JSME JELY NA SKA FESTIVAL, 12. 5. 2007

          Milý příznivci Švédského Obšťastníku,

tímto dílem dost poruším časovou souslednost zasílaných cestovatelských zápisků, ale toto nelze nenapsat ještě za čerstvých zážitků a pocitů… Takže: bylo to takhle…

          Už dlouho sem si stýskala po nějaké dobré akci, tedy jako koncertu. Protože to, co se odehrává tady v Alnarpu v hospodě je nepopsatelné a tomu, co tam pouštijou, se neodvažuju říkat hudba. Takže když Barbi přišla s tím, že našla v jakémsi Kodaňském metropolisu zmínku o YOUTH SKA FESTIVALu, a že bysme mohly jít, neváhala sem a řekla jo. Zasedla sem potom k internetu a proklikávala sem se s obtížemi stránkami v dánštině. Nějakým způsobem se mi ale povedlo najít fakt graficky vcelku povedený web v angličtině o tomhle fesťáku. Mmm, pět dánských kapel, jedna švédská, dva DJ´s za cenu šedesáti dánských korun, to vypadalo fakt dobře. Rozšířila sem tuto informaci a naše řady se rozrostly o další tance chtivé…
          Tedy v sobotu odpoledne sme vyrazily na vlak do Kodaně: já, Andrea a Claire. Se zbytkem sestavy sme se měly sejít v Kodani, jely dřív a chtěly se tam trochu porozhlídnout. Bylo krásně, slunko pařilo a my sme se těšily na SaKrA dobrej večůrek…
          První komedie začla hned na nádraží v Malmö. Chtěla sem si dobít kartu Skanetrafiken, abych si mohla vůbec koupit lístek na vlak. Třikrát sem zadávala určitě správný PIN, ale mašinka asi neměla ráda moju kartu a transakce se nezdařila. To mě dost rozhodilo, jááj, snad už mi teď nedošly prachy! No, Andrea mi pučila nějakou hotovost a kartu sem si sice dobila, ale myslela se furt jenom na ty peníze. Bože, co tu budu ještě měsíc dělat bez peněz..! Přece sem zas tak děsně neutrácela… Jak sem tak usilovně přemýšlela a počítala peníze, sedly sme do vlaku, kterej měl jet za pět minut. Asi po dvou minutách sem vystřelila z vlaku, páč sem s samozřejmě žádnou jízdenku jaxi nekoupila… Holky vystoupily, jako kdybych to nestihla a já sem běžela k automatu. No, nakonec sme to přece jen stihly: jen sme vlezly do dveří, zavřely se a vlak se rozjel. Ufff…


…já s Andreou v hospůdce, Barbi a Claire taky v hospůdce…

          Do Kodaně sme teda přece jen dojely, domluvily si sraz na náměstí u radnice a jen sme se tam usadily, začlo pršet. No nic, hlavně neztrácet hlavu! Za chvilku došly Diana a Barbi a že co jiného v dešti než najít hospodu a nejlépe co nejblíže klubu, kde se má odehrávat očekávaný koncert. Pár členů výpravy si oddechlo, protože panovala domněnka, že jde o open air fest. Klub sme našly a na doporučení sympatického Dána, co šel kolem, pak i hospodu. Hospoda měla fakt dobrou atmosféru, pivo bylo dobré a silné, popíjely sme a kecaly…
          Pak sme se zvedly, že už je čas, po cestě si daly pizzu a před klubem potkaly Julii, poslední z naší výpravy. Sestava byla tedy kompletní: Claire – Francie, Barbi – Maďarsko, Diana – Kanada, Julia – Rakousko, Andrea a já za Čechy. Jak sme tak stály před vchodem, že si kuřáci dají ještě cigárko, trochu dost nás zaskočil věk lidí vcházejících a vycházejících z klubu. VELMI mladí lidé: holky v roztrhaných silonkách se silně namalovanýma očima a rozcuchanými vlasy a kluci v červených teniskách s kalhotama proklatě nízko pod pasem… Vrcholem byl tak desetiletý…mladík, kterého až před klub přivezl tatínek autem. Oh my God! Pak nám došlo, jak důležité je slovo YOUTH v názvu celé akce…


celá naše sestava: zleva Diana, Andrea, Claire, Barbi, Julia…

          Nějak sme sebraly odvahu a vlezly dovnitř. První otázka na panáčka u vstupu: „Dá se tam koupit pivo?“ „Jo.“ „Bude tam někdo starší než 20?“ „Jo.“ (…tím teda možná myslel nás…) Tak sme teda pokračovaly. Na schodišti lemovaném „funny obrázky“ sme potkávaly omladinu a pomalu stoupaly nahoru. Barák měl asi tři patra, v prvním ani nevim, co bylo, v druhém místnost s DJ-em a bar. Honem kupujem pivo! Mají sice jen lahvové, za to velký výběr a je vcelku dobré. Usedáme a nevěříme… Kolem nás sedí děti s limoškou, ti šťastnější s pivkem… Pochopily sme, že už sme za zenitem. Bože, stáří na nás doléhá! Nejvíce asi na mě, páč sem z naší výpravy nejstarší, taková mamka. Ty wogo, kde je ta doba, kdy sem jezdila na koncerty a bývala sem nejmladší, navíc většinou jediná holka (…dobře, často sme taky byly dvě, že jo, Jahodo!, takže sme se měly vždycky dobře… No jo, nemládneme…


…zděšení Julie a Diany

          Sedíme za stolem a nevěříme. Pak někdo prohlásil, že třeba sedíme ve špatným patře pro dorost. Sice odhodlaně, ale bez známky naděje sme se s Andreou zvedly, jako že jdem na výzvědy do vyšších pater. Teda ono bylo jenom jedno, ale evidentně vše připravené ke koncertu. Taxme se přemístily nahoru. Podle vzoru omladiny sme si sedly na zem a čekaly. První kapelka nastoupila a spustila ska-punk. Na to, že věkový průměr mohl být tak sedmnáct let, nehráli zas tak špatně. Složení dvě kytary, basa, klávesy, bicí, klávesista s mikimauzem na tričku a jistě fešná zpěvačka střídaná fešným zpěvákem, checht! Holky se moc netvářily, ale já sem vzpomínala, jak sem na tyhle koncíky jezdila za mlada… Jojo, underground.


…pohled do diváků:

          Druhá kapelka byla ze Švédska. Ve složení dvě kytary, basa, bicí, ságo, klávesy a sympatický zpěvák už spustila skáčko, které nás zvedlo z podlahy. A nejen nás – omladina se taky zvedla a prostor pod pódiem se trošku zaplnil. Vepředu hned pod pódiem pařili ti nejmladší a směrem dozadu přibývalo do rytmu pokyvujících hlav. My sme –skromně- vytvořily skupinku u levého repráku a nechtěly se nechat zahanbit. Když už sme dojely, tak propotíme tričko, no ne..?




          Po přestávce, kterou si Andrea krátila vychvalováním a nabízením Snooz-u, nastoupili další Dáni. Kytary, basa, klávesy, bicí, dvě sága, trumpeta a rychlé ska. Prostor pod pódiem se rychle zaplnil a tančili sme do posledního muže. Ehm, hošíka. Rytmus se zrychloval, teplota v místnosti stoupala a spolu s tím i frekvence návštěv spodního patra s barem… Jojo, mezi jinými dánskými specialitami sem ochutnala i ekologické pivo. Bylo to prostě pivo, ale člověk si mol říct, že bylo velmi ZDRAVÉ! (Teda, když sem si chtěla nechat poradit fakt dobrý pivo, vytasil se se Staropramenem, taxem mu řekla, že s tím mě moc neohromí, že chcu ochutnat něco zdejšího, ale jako Češka sem mu pochválila jeho dobrý vkus…)


…pokus Barbi zkontaktovat místní ska-fanoušky neuspěl, chlapci byli trošku plaší a vyklidili pole

          Po téhle kapelce se v místnosti nedalo vůbec dýchat. Okna se nemohly otevřít kvůli hluku, vzduch veškerý vydýchaný a taky pěkně zakouřeno. Jo, to sem zapomněla možná zmínit. Švédsko je rájem pro nekuřáky! Ve švédských hospodách se zásadně nekouří. Kuřáci sou v menšině. V hospodách sou pro ně vyhrazené spešl místnůstky, někdy dokonce prosklené. Když sem to viděla poprvé, přišli mi ti lidi tam jak nějaký zvířátka v akváriu. Tady v Dánsku se kouří stejně jak u nás v hospodách…


Andrea a její nová slabost: Snooz… …pohled do diváků 2

          Každopádně v tomhle mrtvolném vzduchu sme zůstaly z naší party jen já a Andrea. Ostatní se zvedly a že jedou zpátky to Sweden… nudařky. Já sem měla v plánu jet posledním vlakem a ono to vlastně znamenalo ještě jednu kapelku a pak taky pá-pá. Pá-pá klube, pá-pá super akce, pá-pá krásní chlapci… Checht! Vyšly sme do Kodaňské noci a po cestě na nádraží sme si ještě užily spoustu legrace. Sice pršelo, ale to to snad ještě podpořilo. Padaly hlášky jako například, že se utopím ve vlastní sukni, když mi voda vzlínala sukní, kterou sem tahala po zemi a tak. Taky se Andreje nelíbila moja angličtina – proč to fakt nechápu. Ajwontimprůvmajingliš, přece!


…zátiší z ulic noční Kodaně

          Ale hlavně sme stále nepobíraly, co to bylo za akci. Teda akce byla vcelku jasná – prostě koncert začínajících mladých kapel spíše pro kamarády (…a rodiče! Jo, rodičovstvo tam bylo taky…). Především sme nepobíraly, že sme tam fakt byly a to vcelku dlouho. Julia, ještě před odchodem, prohlásila, že to bude naše VELKÉ tajemství, které nigdy nikomu neprozradíme, ale jak známe Julii, tak stejně nebude. (Taky že nebylo, hned druhý den mě v Alnarpu zastavovali lidi a s potutelným úsměvem se ptali, jakýže byl koncert v Kodani…) Takže co bych se žinýrovala a klíďo si o tom ještě píšu report… Co bych pro Vás neudělala, koťátka, co bych se s Váma nepodělila o zážitek, že ano! Tak doufám, že se vám líbil…


Vaše mamka Škuba

Let´s go SKA, SKA!!!



Škuba



Reporty   Zpátky
TOPlist