Boskovice 2007
Boskovice 2007
Do Boskovic na festival jsem se letos vypravil poprvé, takže jsem byl celkem zvědav, jak bude vše probíhat, protože jsem z doslechu věděl, že to není úplně klasický festivalový model ala letiště, mraky lidí, 3 stage, nějaký stánky s pivákama, klobásama a dokola posraný toiky. No, tak uvidíme.
Hlavním úkolem naší dvoučlenné výpravy bylo najít pro mýho parťáka děvče, aby mohl po návratu do práce s čistým svědomím pohlédnout do očí hodnému pánovi v trenkách. Po příjezdu do Boskovic (jeli jsme až v pátek, fest začal ve čtvrtek) jsme nevědomky proseděli v nějaké snobácké hospodě 99% vystoupení kapely Krch-off, ve které zpívá a hraje na kytaru J. H. Krchovský a doprovází ho členové kapel Echt! a DG307, což zamrzí, protože z toho kousíčku, co jsme slyšeli to znělo celkem dobře. Nevadí. Ihned při našem příchodu k malé scéně za muzeem jsme naopak potkali Milana Svatušku, což, jak jistě všichni uznáte, je dobré znamení, takže jsme věřili, že se vše v dobré obrátí. Vladimír Václavek s bubeníkem Milošem Dvořáčkem i následující Fru-Fru byli celkem příjemnou útěchou, takže Milan zřejmě začal zabírat. Po přesunu na prostranství u fontány (kde se nacházejí stánky s jídlem, pitím, oblečením, čajovna a další nezbytnosti, sloužící k povyražení festivalových lidičkové) jsme objevili senzační místo, které jsme si interně pojmenovali jako zevlplac, u nějž hrál DJ mnohdy velmi zajímavé věci a na kterém jsme s parťákem v průběhu celého festu prožili spoustu příjemných okamžiků. Zde tedy proběhla potřebná příprava a soustředění se na večerní program na velké scéně v amfiteátru letního kina - něco v duchu velké scény na Trutnově. (-123min nám nepřišli dostatečně zábavní, aby nám stálo za to přerušit naše líné povalování se). Po té proběhnul pro mě vrchol pátečního večera – vystoupení Michala Prokopa a Framus Five. Krásný, čistý zvuk, neméně krásné a silné melodie, skvělé housle pana Hrubého, co víc si smrtelník může přát, byl to opravdu zážitek. Následoval MCH Band. Téhle muzice nerozumím. Nenajdu si v tom vůbec nic, jen spoustu nudy a zbytečnosti, fakt strašná blbost. Naštěstí zevlplac byl spolehlivým lékem na cokoliv. Vystoupení Visacího zámku předcházela vtipná vložka při zvučení, kdy si Pixa v rámci příprav přinesl skládací židličku, na kterou se posadil, vytáhnul několik triček, které si postupně prohlédl, aby si nakonec vybral černý triko s nápisem Visací zámek, ve kterým hraje pokaždé. Pak si sprejem trochu přestříknul svůj pankový účes a mohlo se začít. Bylo to klasické vystoupení Visáčů, to znamená nic extra, ani žádný průser, prostě slušný standard. Takže fajn. Poté už nebyla na programu žádná kapela, což vůbec nevadilo, jelikož jsme byli již celkem znavení a uvítali posilující spánek.
Raní probuzení bylo kapánek mokré (noční déšť, abych předešel spekulacím), takže čajovna bodla. Zde jsme přišli poprvé do kontaktu s partičkou socek, skládající se z několika týpků, Marušky a psa, jménem Kámo. Byli celkem opilí, ale jeden z týpků nás ubezpečil, že jeho kamarádi jsou sice sprostí, ale hodní (což se později potvrdilo). Maruška nám pak při somrování cigár ještě oznámila, že nás prokoukla a že určitě hulíme, protože se pořád smějeme, což naopak pravda nebyla. Ale zpátky ke kapelám. Ty syčáci hráli (podle mýho parťáka, který je zná víc a viděl je na živo několikrát) to samý, jako vždy, jen navíc s bubeníkem (z Květů), nicméně jsme se shodli na tom, že to bylo parádní vystoupení (podle mýho parťáka jako vždycky, když je viděl), které mělo šťávu. Následující Zloději uší byla, taktně řečeno, pěkná blbost, takže šup zevlplac a pivka a pár podařených pecek od DJ. Další Deverova chyba podala solidní výkon, ale nedávno v Desertu v Brně se mi líbila o dost víc, malý klub jí prostě sluší. Tady ještě zmíním jednu věc – 99% lidí na všechny kapely na malé scéně sedělo, což se jen tak nevidí. Po Deverovce zapěly jejich táborské sestry Kačkala. Tohle vystoupení jsme proklábosili s mým spolužákem ze školy, který se z nenadání zjevil a kterého jsem neviděl několik let, takže nemůžu sloužit. Na řadu přišel Budoár staré dámy. Marta Svobodová je dračice v tom nejlepším slova smyslu a když se do toho opře, tak zní jako Courtney Love. Mělo to koule (fakt to tak musím říct, ač to zní podivně) nepředstavitelný a poprvé (a naposled) neseděl na prdeli vůbec nikdo. Fantastický. Následoval přesun na hlavní scénu, na Miou Miou. Hezký popík, hezký písničky, hezký lidi, hezký letní šatičky zpěvačky, příjemný. Přesně podle mýho očekávání. Jen ten zvuk byl po náloži Budoáru na můj vkus dost nevýrazný a potichu, což byla škoda. Už jsme doma mají ve své sestavě momentálně trumpetu (po odchodu saxofonu ho nahradila kytara, nyní tedy trumpeta). Jo, líbilo, zahráli spoustu oblíbených songů (včetně přídavku od FPB), zvuk konečně nabral na potřebné síle, takže spokojenost. A pak Priessnitz. Jsem fanda, tak pardon. Zvučil je Dušan Neuwerth, který jim produkuje desky, což bylo jednoznačně poznat a obrovský plus, protože kytara byla hodně nahlas (na rozdíl od předešlých Už jsme doma) a to je prostě nutný, pokud chcete dělat pořádný kurva rock´n roll! Krásný. Páteř koncertu tvořily věci z poslední desky Stereo, která se mi dost líbí, ze starších písní zazněla Děláže, Nebolí, Vrána, na největší hity, jako např. Jeremiáš, nebo Na sever se nedostalo, což ale mně osobně vůbec nevadilo. Koncert měl tu správnou snivou atmosféru, včetně tmavších světel (trochu protiřeč, ale snad rozumíte). I můj parťák byl v sedmým nebi a to není extra fanda. Po vystoupení říkal, že chce bubnovat, protože ho dostal bicmen Priessnitz. Třikrát mňam. Po Priessnitz už jsme nepotřebovali vůbec nic dalšího, takže zřejmě hlavní hvězda festivalu Tatabojs fuck off. Sorry kluci. Jejich poslední deska mě (až na několik písní) nebaví, viděl jsem je nedávno na majálesu a moc mě tam nepřesvědčili, takže i když mám jejich starý alba rád, odchod proběhl s lehkým srdcem a veselou myslí. Na zevlplacu proběhlo několikero tequilas s parťákem a pak nečekaně MC Luis De Funés. Týpek spustil free-style a inkasoval takřka ihned od někoho zásah kelímkem s pivem, ale to jej neodradilo (celkem povedeně tuhle situaci zakomponoval do svých beatů) a bylo to fakt cajk. Postupně se kolem začali zastavovat lidi a nakonec měl slušný ohlas, včetně pařících skřítkové. Příjemný. Parťák se odebral chrupkat, já ještě vychutnával hezký večer a zevlovačku na příjemným fleku. Bohužel se ke mně přimotali nějací šulini, kteří do mě začli rýt, jestli prej mám nějaký problém (bezdůvodně, válím se, popíjim, to je celý, znáte mě, jsem absolutně nekonfliktní). Naštěstí se náhle zjevil kamarád socka z ranní čajovny, se slovy „kámo, pomůžeš mi prosím odnést batoh s flaškama??“ mi do pracky vrazil ucho báglu a šli jsme pryč, načež mi řekl, ať se s těma týpkama vůbec nebavím, že jsou to nějací Ukrajinci co dělají problémy, což jsem samozřejmě neměl vůbec v plánu ani jedno. Sedli jsme na lavečku, příjemně pokecli, vypili jeho půlláhev vína. Poprosil mě o nějaký drobáky (to musí být), tak jsem mu něco dal plus zbytek krabky s cigárama, ráno koupím novou, rozloučili jsme se a já se odjebal chrupkat.
Ráno kocáb jak brus, nicméně nutný Květy, rozumíte. Napřed United Cans Unlimited – dva kytaristi a jeden DJ. Hráli syrový, starý blues na kovový kytary a znělo to fakt hodně dobře, sedělo to spolu dokonale. Přídavek v podobě Hotelu Savoy (původně od Oldřicha Janoty) byl působivý, slunce svítilo, větřík pofukoval, mraky pluly po nebi, magický spojení vjemů. Je příjemný vědět, že existuje spousta úžasných kapel a projektů o kterých člověk nemá ponětí a o to víc ho pak někde znenadání překvapí a dostanou. Následující Petr Linhart je starý hipík, takže příjemný písničky s kytarou. A pak ty Květy. Jako vždy fajn koncert. Píseň o snadném seznámení se s dívkou, přijíždějící na koleje měla vtipnou vsuvku v místě, kde Evžen má začít druhou sloku, jenže si zřejmě nemohl vzpomenout na text. Hostující Marta Svobodová mu operativně napověděla (špatně), načež Evžen spustil správně, bylo to veselý a roztomilý, Marta z toho měla legraci (ona se ovšem na tom pódiu směje takřka neustále). Únava se začala projevovat, takže kolem čtvrté jsme dali výtuh ve stanovým městečku a po probuzení, když kolem projela dodávka krišňáků, bylo jasný, že festival končí a nemá cenu dále otálet. Takže tradá na vlak a po příjezdu v Brně z dálky se linoucí tóny Rolling Stones, hrajících na výstavišti, páč mají určitě aparát jak Brno (jak vtipně podotkl parťák). A to je celý, stačilo, co. Jo, nakonec úkol s děvčetem nějak nedopadnul, nicméně není třeba házet flintu do žita, léto a tím i festivaly ještě zdaleka nekončí. Resumé? Boskovice respekt (hlasem MC Funése).
bystra
Fotky na Freemusic.cz - pátek Fotky na Freemusic.cz - sobota Fotky na Freemusic.cz - sobota a neděle
Reporty Zpátky