Dvojky
Honza - zpěv
Bystra - kytara
Dva měli tři oficiální vystoupení - na vernisáži umělců v Nenkovicích na podzim, roku 2004, na setkání písničkářů na Jančovce v roce 2006 a v rámci večera Uši a vítr v brněnském klubu Boro, na jaře roku 2007.
Na počátku byla touha! Touha po kráse, něžnosti a vyjádření se pomocí jednoduché, ale silné písně. Dva chlapci, kteří nosili pop ve svých srdcích dávno před tím, než si toho začali být vědomi. Touha v jejich myslích narůstala mnoho let, nesčetněkrát spolu opilí tesknili a v hlavách jim zněly první, zatím ještě sotva zřetelné tóny. Často se v těchto emočně vypjatých chvílích stočila řeč na jimi vroucně milovanou Alenku v řetězech. Velké plány vždy zaplály mocným plamenem, aby se rozplynuly s ranní kocovinou. Jednoho dne se však stalo něco, co nečekali ani samotní aktéři tohoto příběhu. První z obou sobě zvlaštním způsobem rovnocených mužů - charismatický podivín a vašnivý zemědělec, zrovna pobýval osamocen v domě svých rodičů, když ho navštívil ten druhý. Chlapík znamý svým bystrým pohledem, který mu zajištují speciální brýle, jež se v našich končinách příliš často nevyskytují. Ten samý je rovněž charakteristický svou dokonale harmonizovanou houpavou chůzí. Je to náhoda, že tento způsob chůze tak nápadně připomíná mnohé houpavé rytmy, jimž tento samozvaný génius dovolil žít? Přítel obou zmiňovaných, říká, že náhody neexistují a příběh mu dává za pravdu...
Honza
...den byl naplněn sluncem, otevřeli láhev dobrého vína a rozhodli se, že si tu krásu užijí. Prvý, u něhož oba ten den pobývali, ukázal druhému všechna domácí zvířata, která se v hospodářství rodičů nacházela. Ten byl okouzlen. Veselí, rozdovádění psi, skotačivé kůzle, které nikomu nenechalo chvilku klidu, majestátní a respekt budící koně, kterým společně připravili seno a napojili je, spousta pod nohy se neustále pletoucích a štěbetajících slepic. Dokonce i návštěva přijela. Postarší, zemitý muž, opravdový vesničan, vlastně svým způsobem stejný jako oba zmiňovaní. Koňák přivezl kobylu ke hřebci. S sebou měl také košík čerstvě nasbíraných, zářivě červených třešní. Všichni si společně sedli do altánku, jedli třešně a povídali si, jako si lidé spolu povídávají. Když bylo po všem, muž se s oběma rozloučil a odjel. Dále seděli, popíjeli, povídali si. Něco viselo ve vzduchu. Prvý z obou, ten, jež oplývá neustálým přívalem zvláštních slov, která sestavuje do podivuhodných vět a souvislostí, přinesl z domu rodičů svoji kovbojskou kytaru. Věděl, že druhý má pro tento nástroj od nepamněti slabost...
Bystra
Tady si poslechni naše písně
Texty Fotky Zpátky