Bystrovy a Leniččiny narozky, Nenkovitz 17. – 19. 11. 2006
Bystrovy a Leniččiny narozky, Nenkovitz 17. – 19. 11. 2006
Víkend plný kamarádů, co víc si přát? Kamarádi slaví narozeniny a vám se pak může snadno stát, že se z jednoho pařícího večera stanou tři dny plné legrace (a alkoholu). Jako tento víkend v Nenkovicách. V ten slavnostní den, kdy si připomínáme, jak je nám dobře v novém systému, stačilo pobrat dary a dopravit se do malebné vesničky s ještě malebnějším názvem, najít fotbalové hřiště s malou chaloupkou, ne nepodobnou té perníkové, a směle vstoupit. Tak jsem učinila i já a poslouchejte, milé děti, co mě potkalo. V první řadě to byly dvě nachystané bečky a jejich první konzumenti – Lenička s Bystrou, Robson a Radek. Tak jsem honem předala dary, nasadila a sesadila povinnou paruku a porušila své předsevzetí chlastat jen víno, bo mi momentálně víc chutná, nenadýmá a jsou z něho menší kocoviny - a vrhla se do stylu jedno pivo za druhým. Bystrovi volal Kódl a pan B. z toho usoudil, že onen dneska nedojde, bo byl evidentně totálně na káry (u Bystrů byla zabíjačka a Kódl se jí zúčastnil). Ale to se panáček přepočítal. Najednou se totiž rozrazí dveře a Kódl se vpotácí dovnitř. Tančí po místnosti, v průběhu předává dary, skáče po Radkovi, zpívá do hasičské hadice. Začíná být opravdu veselo. S Radkem se vydáváme na výpravu do hostince pro cigára, po cestě řešíme etymologické oříšky českých vlastních jmen (Brno má tedy nakonec opravdu význam „bláto“, nepochází to ale z tohoto slova, nýbrž ze staroslověnského slova br?n?no, které má význam „z bláta“ a je odvozené od podst. jm. br?nije, znamenajícího „bláto“. Smyslem je to tedy stejné místní jméno jako Blatná, Blatno apod., popř. existuje i jiný výklad, který bere za pramen celoslovanské br?no-dejatel?, čili „hrnčíř“, pak by to odpovídalo spíš Hlinnému atd.). Do kabin zatím přibývá Prochyn st., snad i ten Jan FloriJán a časem strašná spousta dalších lidí, někdo to prý „ve špičce“ spočítal na pětadvacet. Pro mě jsou hlavním zdrojem potěšení Kubíček, Úderná dvojka a Geňa, tuším, že s těmahle čtyřma trávím valnou většinu večera, ovšem ne pouze s nimi. Su hodná holka a v podstatě zůstávám u toho piva, z panáků snad jen pár slivoviček a medovin, ale né moc. S Leničkou jdeme pro Trabandy a další lahůdky, protože jsme staré hipísačky a ten punk nebo co už je fakt nuda. Takže se po zbytek večera peru s Geňou, občas to položíme vzácnou chvilkou souznění a vychutnávání Janičky Vébrové nebo Zubů nehtů. V půlce noci otvíráme obra Heinekena, sháním se po oslavencích, Lenička nacupitá a o Bystrovi se dozvídám, že je už několik hodin venku na lavičkách a moc toho nenamluví… Snažím se ho dovléct k pivu, ale asi je nakonec lepší, že se mi to nepovedlo (kamarádi ho přepanákovali, hovada:-)). Pivo mizí, možná je ho maličko škoda, bo to beztak půlka lidí smíchala s tím z bečky a vůbec:-).Tancujeme, pusy lítají, zpíváme, Bystra se probírá z kómatu a začíná si snad užívat večírek. Lenička a Robson utekli už kolem půlnoci, ta děcka nenkovická nic nevydrží… K ránu se dostavují výpadky proudu, přicházejí tak jednou za pět minut, Michal s Geňou ho nahazují, Geňu to tuším koplo. Krum chytá depresi a fakuje všechny, co ho chtějí potěšit (teda vím jen o sobě, ale to ještě nic neznamená), posléze před nimi utíká ven do vlastních sraček, které si užije, a o nějakou tu hodinku později zase spokojeně nakráčí. To už se s ním loučí Barunka s Fandou a ujíždějí spať do Strážovic, je prý pět nebo co. A vlastně on už tu není nikdo, zvláštní, vůbec netuším, kdy se všichni vypařili. Radek už taky odešel spát k Robkům, zbýváme Tři a vesele povídáme, o půl sedmé se už taky rozhodnem vydat do hajan, leč ouha, já se už k Robkům nedostanu. Proklínám Radka, neboť ho podezřívám, že mi zapomněl venku nechat klíče a navíc mi ta buzna nebere telefón. Leničku budit nechci, tak se vracím s prosíkem do kabin za Dvěma a jdu spát k Bystrouškům. Jsem ještě pořád nasraná na Kruma, že na mě byl zlý, tak ho žduchám na mez, což mi oplácí. Za dva dny (dřív nebyl čas něco prohlížet) zjišťuju, že mám na prdeli dvě ďoury, u nových gatí to potěší, hehe. U pana B. sledujeme na dvoře koťata, jedno má takovou barvu, jakou u kočky ještě nikdo z nás neviděl, modrostříbrnou, pokud to mám nějak nazvat, nyjeme si, mysticky kouříme. Nemůžu najít tabatěrku. Nemohla jsem ji nejspíš najít už na kabinách. Uléháme a vydáváme se do říše beze snů. Ráno začíná o půl třetí. Vstávám a chystám se kouřit, leč nemůžu najít svou tabatěrku. Rozhodnu se tedy vyhledat Bystru (Krum je ještě tuhý) a osomrovat ho, ale nakonec na to neposbírám odvahu. Vůbec by mě totiž nepřekvapilo, kdybych v jejich domě potkala Minotaura. Poté, co se vyděsím jen po spočítání jednotlivých dveří a vyzkoušení dvou kusů (navazují na sebe a je to, jako když si had polyká ocas), ocitám se zpět na dvoře a místo kouření pozoruju koťata (jedno má takovou barvu, jakou jsem na kočce nikdy neviděla, modrostříbrnou, pokud to mám nějak nazvat) a největšího králíka na světě. Vypadá hrozně přátelsky, ale mám s králíky své zkušenosti, zachovávám uctivý odstup. Na dvůr přichází pan B. nejstarší, zdvořile konverzujeme o velikosti králíka, domáhám se Martina. Je vzhůru, uf. Jsem vedena do útrob domu a pozvána na kafe a oběd. Přichází Bystra, prý se necítí zrovna nejlíp. Vzpomínám si, že jsem něco slyšela o zabíjačce a oběd s díky odmítám, kafe berem na dvůr a konečně tedy kouříme. Pozorujeme koťata. Jsou strašně hravá. A jedno má barvu, jakou jsem na kočce nikdy neviděla. Budíme Kruma, má být v šest v práci, to je asi nejvyšší čas vyrazit, có? Říkáme ano, stejně jako to říkáme Michalovi a Robsnovi, kteří nás telefonem upozorňují, že párty pípa je v provozu a na kabinách máme práci. Krum si objednává taxíka a jede do Brna pracovat. Já volám domů, že nepřijedu dnes, ale zítra. Nedá se nic dělat, mám tu své povinnosti, přece v tom kluky nenechám. Potkáváme se s Robsnem, Bystrou nejml., Radkem, Lazárem, panem Pelclem a panem Robkem, nakonec na chvilku i s Leničkou, která nám usmaží topinky a uteče do soukromí, možná ještě s někým, přijíždějí se na nás na chvilku mrknout i Greg s Alézim. Poklidná debata dostane spád, když se někdo začne shánět po klíčích od hajzlů, které zamykal Robson. Následující dvě hodiny střídavě hledáme klíče a Robsnon se stává trudnomyslnějším a trudnomyslnějším. S každým novým příchozím, který se po pohledu na něj pouští do hledání, klesá jeho hlava stále níž, až se sebere a hluboce zkrušen odchází hrát Bacha do zkušebny. Nebo to aspoň říká. Nevím, jak je to možné, ale jsme zase Tři: Bystra, Radek a já. Opět nám to nebrání v delší konverzaci, kolem půl sedmé (nebo osmé? ale to už by nebyl tak podezřele povědomý čas) se však rozhodneme vyrazit i s bečkou do zkušebny a zkontrolovat Robsníka. Jak řekli, tak udělali (s pár přestávkama:-)), ve zkušebně je opět veselý Robson, chápe se kelímku a pokračuje tam, kde naposledy skončil, všichni ostatní též. Je tu zase pár neokoukaných tváří, vesměs však všichni až na Velkého Basáka mlčí, ten rozjíždí svou (Bystrovými výstižnými slovy) one man show, vylévá pivo, padá, mučí Prochynovu basu, Michal se k němu přidává s bicíma (časem střídán bratrem), Radek na kytárku a mikrofón. Jednu chvíli je to opravdu příjemná kulturní vložka, pak se však změní v two men show s bubnujícím Michalem a „preludujícím“ Robsnem, ten pak dokonce sahá dokonce po kytaře normální, a to už tam Bystra radši není a Radek se taky zvedá. Já radši hulím, po nějaké době se pro změnu všichni vytrácejí, zůstáváme s Robsnem a chvilku povídáme, najednou vypadá celkem střízlivě. Ale to bude asi spíš tím, že jsem už opilá a zhulená i já. Vydáváme se teda domů, tentokrát se tam opravdu dostanu i já, Radek je naším příchodem jistě nadšen, ale statečně nenadává. Robson pouští konečně svého Bacha a usínáme. V neděli už se nám podařilo vstát v rozumnější dobu, tak nějak o půl jedenácté? Třeba. Radek vstává a spěchá na autobus, mně jede až po jedné, tak ještě poleháváme, dokud pro nás nepřijde Leňa s pozváním na oběd. Tentokrát neodmítám a pochutnávám si. Robsník našel klíče od hajzlů, byly na popelnici, velká paráda! Musíme ještě natočit fackovací scénu k Myšákovi, takže se loučím s Leňou a vyrážíme do zkušebny. Tam opět potkáváme Michala, otvíráme lahváče, po nějaké době natáčíme scénku, která teda dopadla všelijak, ale Robson tvrdí, že dobré, tak to tak necháváme. Autobus mi už fičí, tak nasedám a jedu do Kyjova, Bystra posílá spoje, mám hodinku čas, tak akorát na návštěvu na Budvarce. A ano, Budvarka nezklamala, potkávám zde Kačabu s Hankou a Adrianou a hromadou borců, tak dávám dvě malé cosi, dáváme malou dámskou jízdu a už zase vyrážím na bus a po nějaké době přijíždím smradlavá, nestřízlivá a spokojená domů do Klobouk. Tak to, milé děti, bylo. A když vám bude někdo říkat něco jiného, můžete mu klidně taky věřit, ono je přece všechno o úhlu pohledu. A o vynechávající paměti.
Janica
Reporty Zpátky