Nšoči, Čočka a Radim Babák, hospoda u Babičky

Jak bylo u Babičky

S jf jsme vyrazili vstříc radovánkám všeho druhu kolem sedmé a hned po pár krocích jsem byl tímto varován, že je dneska skutečně divný pán, tak ať si dávám pozor. V tu chvíli jsem tato slova nebral moc vážně a společně jsme zamířili k Dánovi na kofolu a kecy. Debatujíc střídavě o kapele jf a jaru jsme v dobrém rozmaru dorazili do zmiňovaného podniku, kde proběhlo mikrosoustředění na večer, sestávající z postupného zvyšování koncentrace alkoholu v nápojích, aby byl přechod plynulý, bez šoku. Důsledně jsem dodržel pořadí kofola – desítka – dvanáctka, a posíleni jsme vyrazili koupit prezent pro oslavence. Nějakou shodou okolností a z velké části také na návrh jf jsme se ocitli před večerkou, v jejíž výkladní skříni se nacházelo skutečně famózní oddělení velikonočních hraček, které jsme s jf velmi důkladně očima prošli a zhodnotili, kouříc u toho. Zavrhnuli jsme několik variant a nakonec jsme se shodli na opici ve slaměném klobouku, sedící na hromádce čokolády. Sebejistě jsme vešli do obchodu a jf si zmiňované zvíře vyžádal. Sympatická paní prodavačka nás s lehkým úsměvem na tváři vyvedla z omylu slovy „ale to není opice, to je kuřátko! Totiž kačenka!“, a aby potvrdila svá slova jí zmáčkla břicho a ozvalo se „kva kva kváá“. Lehce zaskočeni jsme zmateně zaplatili uvedeného tvora a vypadnuli, prohlížejíc si nedůvěřivě balíček ze všech stran.
Před vstupem k Babičce jf důmyslně ukryl dar do svého kabátku a s největší opatrností jsme vešli dovnitř, dávajíc pozor na to, abychom kačence náhodou nezmáčkli břicho. K tomu zrovna vyhrával Radim Babák své písně a musim s potěšením konstatovat, že se mi tentokrát dost líbil a mám pocit, že s každým jeho vystoupením mé sympatie k jeho harmonice rostou. Mimoděk jsem ještě o trošku vystupňoval svoji důmyslnou posloupnost koncentrací nápojů pomocí becherovky, jejíž láhev čarodějka Bára hodila do placu. Po Babákovi přišla hned na řadu námi toužebně očekávaná Nšoči. A byla to rozhodně velká paráda, veselý bigbítek s notoricky známými popěvky, tak jak to mají všichni rádi. Líbilo se mi to moc, což jsem ostatně očekával. Jen snad muzika mohla být trošku víc nahlas, ale to je velice subjektivní názor, navíc od člověka, který byl na koncertě Wollongong, takže na tuhle výtku klidně rovnou zapomeňte. Večírek se slibně rozjel a my společně s jf a rezavým Dejvem vyrazili na lahváča naproti, jelikož fronta u baru byla opravdu odpuzující a věčná. V dobrém rozmaru a pochvalujíc si název piva „Medium“, který zní, jak jsme se obecně shodli, velmi sympaticky, aniž bysme věděli proč, jsme popíjeli tento senzační nápoj v jarní noci, poslouchajíc s jf Dejvovy historky ze života o padajícím kamení, silných chlapech a bobříku mlčení. Po návratu k Babičce jsme zjistili, že na place se mezitím zabydlela Čočka. Jednalo se o androš nejhrubšího zrna, který jf glosoval prohlášením, že si připadá, jak na hipíckým pohřbu, kteréžto situace se po celý svůj dosavadní život obával snad nejvíc ze všeho. Ke kapele se připojil rovněž Radim Babák a podpořil pány svým zpěvem. Z celého zmiňovaného vystoupení mě osobně nejvíc zaujal jeden z účinkujících a to svým senzačním účesem, kterým disponoval (obrovské, přerostlé afro, které by mu záviděli i King Buzzo s Levákem Bobem dohromady). Po skončení produkce proběhla gratulace, která se naštěstí obešla bez jakýchkoliv extempore a byla veskrze důstojná, na oholený vous oslavence jsem se snažil v tu chvíli nemyslet, ale Baruna to trošku pokazila tím, že o tom dotyčnému pověděla vše, což je sice fér, ale mohlo by to jednou mít nedozírné následky…Krátce po té jsme se rozloučili s Janicou, která ten večer nebyla zrovna paní povídavá (vysvětlila to přemírou večírků, což se dá s přivřenýma očima pochopit) a vyrazili jsme s jf a Babů do Flédy.
Hned při vstupu do tohoto podniku se od naší výpravy oddělila Bára a od té doby jsme ji neviděli. Nevim proč, ale neomylně jsme s jf zamířili k zadnímu baru koupit pití pro tři, čímž jsme poskytli Baruně prostor pro výše zmiňovaný manévr. Při svém návratu jsme ještě potkali jednu dámu, kterou oba trošku známe od Janice, ale klasicky jsme ani jeden nevěděli o koho jde, takže nastala určitě všem dobře známá situace. No nic, občas se to může stát každýmu. K dovršení všeho se do nás ještě pustili nějací dva týpci, kteří byli hodně zoufalí, což se posléze částečně vysvětlilo tím, že jsou na srazu nějaké seznamky a evidentně zbyli na ocet. Snažili se nám dohodit nějaké dvě blondýny od protějšího stolu z uvedeného týmu, které měly podobný problém. Vypadaly opravdu nádherně, nedostupně a obě mlčely. S jf jsme se snažili nadále věnovat sledování videoklipů, ovšem týpci byli fakt prudiči a jejich otázka, zda si myslíme, že lze nastolit v Iráku demokracii, mně připadla ve tři ráno a s ohledem na stav všech zúčastněných poněkud irelevantní. Škoda, že Babů byla fuč, jistě by panáčky usměrnila do patřičných mezí a znovu rozproudila upadající večírek. Blondýna číslo dvě u protějšího stolu vypadala čím dál tím hůř, načež jsem se s jf zapletl do zmatené debaty o přepravě umrlců z místa na místo, která měla souviset s horšícím se stavem zmiňované, což jf nepochopil, a tím se vše jen zkomplikovalo. Naštěstí jsme se shodli aspoň na tom, že je čas zmizet z tohoto podivného místa a vyrazili jsme k domovu.
Cestou jsme dali krátkou zastávku v parku na lavičce, protože bylo fakt nádherně a poté ještě proběhla obligátní návštěva nejprogresivnějšího kulinářského podniku ve městě se vzpomínkou na Wajtýho a hurá do postele, jelikož podnětů už začínalo být moc i na kované jedince. To, že po tom všem šel jf ráno do práce, mi přijde naprosto neuvěřitelné a tento zaslouží můj hluboký obdiv a úctu, mnohem větší, než kterým se těšil doposud.
Bystra

Mí drazí kamarádi, buzny a baby,

Všechno chce svůj čas! Zabijačky, chalupy, špinavé hadry..i Baryn chce svůj čas. To pak nám ty historky zrajou jako májové čerčešní. Všichni dobře víme, co se dělo minulý piatok v postkultovní hospodě u Babičky!! A páčtože hlavní p.aktér je můj velký oblíbenec a taktéž jeden z řady úchylů...nemohla jsem si tento happening nechat ujít. Navíc se tam sjela muzikantská elita z..tak různě!?
Po příchodu na místo činu, usedla jsem k spřátelenému brněnsko-kyjovskému stolku. Barman Zdenál si zrovna odtahoval elektrické kamna do kamrlíku za výčepem a s upoceným, trpícím výrazem za sebou zamkl. V ten moment se počala tvořit fronta na pívo, ubývalo skla a slečna, co za to všechno okamžitě mohla, byla následujících pár hodin v šoku..a do toho všeho se s úsměvem na tváři rozezpíval náš písničkářský borec..Radim Babák. Jeho letitý repertoár je prostě nadčasový!! Fronta hučela nespokojeností z nedostatku námazových tekutin..a my s jf jsme se nemohli k chytlavým textům nepřidat. Ruku na srdce..umí to podat, ten kluk harmonikářská!! Nuž, tož..v hudebním mezidobí se míchaly rozhovory, objednávky, příchozí a odchozí, becherovka se zázvorem, piča s rýžů, páté přes deváté...atd. tož normálně. A pak šup šup a už se hošci chystali na jevišču! jf-nem už škubal neklid a vzrušení a z úst se mu sypaly útržky hrubých válů od kapely Nšoči. Mluvil jak v tranzu..věty typu: "...se tam před ně postavím a všechno jim to řeknu!!! " a po prvním hrábnutí do kytáry se šel, rychlostí jemu vlastní, postavit na značku. A hospoda byla plnější než plná. To už mi zázvor koloval v krevním oběhu, a tak jsem směle vyzvala Magdičku k tanci, bo s tou už ty zlidovělé piesně též šily! A připojivše se k jf pustili jsme se do zběsilého křepčení, jekotu a bekotu, tanečních kreací, komunikací, pažních revolučních gest...no prostě se tam potila krev! Tady musím přiznat, že ačkoliv si mě bylo možné splést s věci znalou fanynkou, nebylo tomu tak, ale učila jsem se rychle!!! ..a něco ají znala teda..Neodpustím si dodat, že to byla velká paráda! Kucí to po pár přídavcích na děti vzdali, k nevelké radosti publika. Tuším, že někde v tomto časovém úseku (po Nšoči) jsme šli s bystrou a jf gratulovat úchylovi. To, co dostal, si po právu zasloužil!!! A hospoda byla plná, situace s pivem a sklem se uklidnila, zázvor a becher byl lahodný, lidi měli furt o čem mluvit, neutuchající zábava v svižném rytmu Čočky byla našláplá!!!
...až najednou počala chcípat..či co to bylo?? Takže jsme se s jf a bystrou vydali na flédu. šaxte si to četli, co se jim tam přihodilo!! Holt, co si navařili, to si pak u vjetnamca sežrali. A mně se stalo totok...u chlupatého báru potkali veterináři báru! Dali se do řeči a za chvíli se shání po těch dvou buznách. U fotbálku nejsou, vzadu tma, dole ve sklepě nejsou..totok!? Je to jasné, deme zpátky k Babičce!....A hospoda byla poloprázdná! Buzny nikde! Ale zato vystříbřená společnost (NO!) :o). S Broňou jsme si vyměnili naše tajné zázvorové receptury..hehe, aj rezavé dejv tam eště ochmelkoval..a plameny pekelné šlehaly cestou na wc!! ..kde z kómatu probraný zdenál kropil v umyvadélku doutnající polštář (tó viš, chvilku necháš psa za kamnama...a zhoří ti hospoda!) Ale naštěstí všechno dobře dopadlo! Po prvních světelných znameních ranních nás vyhodili, naštěstí už! Nikdo nebyl nakašu ani naplech, čemuž se možná trochu divím..??? a šlo se prý do nonstopu "Kočka", jelikož se nám ale první rota ztratila v tom světle bóžim a kočku nám nikdo neidentifikoval, skončili jsme zase na flédě ve sklepě! Hm, tam už to trošičku spalo, ale byla tam krásná barmanka, na kterou byla radost se dívat! Mluvilo se tam plynně madiaroš a pil se sékešvéherhároš! nu k tomu už nemám co dodat..a nakonec se to už ani té Babičky netýká!! A slovo nakonec: "PARADAPYČO!BANIKPYČO!" uáááááááá!
a na rok ???
baryn

Alenka v řetězech, den v prdeli, Bystra vyčkávající v dáli, venku jaro. Tohle teď přece nemůžu potřebovat. Vyrážím na sraz s Bystrou na Svoboďák. Ten probíhá tradičně: cigára, úsměvy, chvíle, co voní kamarádstvím, nádhera! Na dotaz svého přítele, jak to, že vypadám ještě hůř než normálně, odpovídám, že za to může jaro a věnujeme se obligátní rozpravě posledních měsíců zima versus jaro. Cíl je jasný, jdeme k Dánovi, což se o několik málo chvil stává realitou. Usedáme. Já - kofola, Birreliho nakopávák (nealkoholické pivo, takzvané pito), Bystra pivo-10 a 12-ti stupňové. Svatuška má narozeniny a protože jsme ještě stále slušní hoši, přemýšlíme nad dárkem. Stává se jím opice ve slamáku zakoupená ve večerce. Při koupi se z opice stává velikonoční kačenka (samozřejmě pouze pomyslně, celou dobu svého života jí byla), co kváká. Radost je obrovská, cha, chá, kva, kvá! Babička už je jenom kousek, tak umlčujeme kačenku, která je záhy zabalena v můj tibetský hábit.
Uvnitř spousta lidí, strašná fronta. Babů u baru, my ne. Zdravíme Luborka s Magdou, které jsem osobně neviděl řadu let a z toho, že jsou zde mám velkou radost. Z fronty jsem ale pěkně zpruzený. A do toho všeho hraje harmony válečník Babák, lidi ho docela ignorují, ale protože je to opravdový válečník, nenechá se tím rozhodit. A hude a hude. Po chvíli přicházejí na řadu jeho hity (Smutný příběh, Praskla struna harmonice atd.), při kterých s Babů zpíváme, co nám to aktuální síly dovolují. Jdu do fronty a pivo dostávám, až když Babák rozvážně plynule ukončuje svůj set. Jsem pln očekávání, Nšoči jsem neviděl dobrých devět let. Po chvíli přicházejí na scénu, zvučí se a když zazní první tóny písně Karla, jsem u vytržení. Dokonce zaznívají i charakteristické housle. Pár skladeb ještě vydržím a poté už se deru k pódiu, kde začínám pařit. Nejprve pozvolna (podupávání nohou, lehké pokyvování hlavou), posléze, za podpory Babů a Magdy hrubě, co to kurva dá. V první části zazněly písně z první nejznámější desky Jaxi - taxi, kterou jsem svého času opravdu miloval (nebyl jsem sám - Na prst sádla měli ještě tři členy), takže to vyjadřuju tzv. absolutním tancem, což je něco mezi špatným stepováním a křepčením postřeleného myslivce. Písně, jejichž názvy znám a pamatuji si je jsou tyto: Karla, Glória, Pampelišky, Fú,Fú, Na periférii, Andělíčku. Za názvy neručím, ale kdo ty písně zná, ví o co de. Zhruba v půlce setu přicházím za Bystrou a řešíme, co že je to ten ROKENROL za úžasnou věc. V druhé půli kapela vsadila na covery a novější skladby, které podle mě plynule navazují na předešlou tvorbu a místy jí rozvíjejí, ne úplně očekávanými směry. Jakými? Nevím, jen jsem potřeboval něco napsat. Z novějších kousků si pamatuju pouze refrén písně, která se patrně jmenuje Džem nebo Jam. Zpívá se tu: "Jsi můj džem, namažu si tě na postel, jsi můj džéééém a něco. Paráda, zpíváme i s Bystrou. Vše vrcholí punkáčskou hymnou Barák - obyvák. Ke konci vystoupení přichází ještě Janica, Baška a Jerry. Baška se v zápětí několikrát objevuje na pódiu s muzikanty. Když to říkám jejímu majiteli, se kterým stojím ve frontě na pivo, odvětí: "Je to snad punkáčský koncert, ne?" Souhlasím a čekám s ním zase v té zasrané frontě. Náhle zázrak! Zrzavý Dejv přichází se spasným nápadem koupi lahváčů v blízkém baru. A už stoupáme z Babičkovské temnoty vzhůru k onomu magickému nápoji, jemuž se dostalo příznačného názvu Medium. V baru při koupi si připadám taky trochu jako medium, ale když to zvládl Bystra (nedbaje posměšků štamgastů), musím já též. Dostává se mi stejného ohlasu. Ale venku je to ráj. Tři kluci, tři piva - Medium, prostě seance. Zrzavý Dejv nás zasypává historkami ze svých cest a občas se zasměje jako peklo samo. Návrat na Babičku je smutný. Na podiu právě probíhá něco, co jsem označil Na hipísáckém pohřbu 4. že se tohoto účastní i Babák, jehož tvorba je mi vystoupení od vystoupení bližší, hodnotím jako taktéž velmi smutné.
Bereme sezázvorovanou Babů a vyrážíme na Flédu, kde ji za nejasných okolností ztrácíme. Sedíme, kecáme. Jsme osloveni dvojicí divných týpků, kteří zde buď organizovali nebo byli učastni akce Seznamka. Nabízejí nám, zdali se nechceme seznámit s kousek opodál sedícími blondýnami. Jsou slušně odmítnuti. Blondýny vypadají smutně, u jedné se to po chvíli změní, ale druhá vypadá hůř a hůř. Bystra má dokonce obavy o její zdraví. Úchyláci výše zmiňovaní mění téma: Válka v Iráku. Jsou vyfakováni, což si zaslouží. Potom už jen odchod, minimeditace nad jeřábem v Lužáneckém parku, Bystro - Lotos. Loučení s Bystrou, cesta šalinou dom. Alenka v řetězech, venku zpívají ptáci, jaro je zde. Kurva! Tohle teď přece nemůžu potřebovat!
Krum

Fotky

Reporty Zpátky