Příběh
Příběh
Ahoj lidičky,
Možná jste slyšeli o zajímavém projektu na veletrhu EXPO 1967, starší si třeba vzpomenou na zábavné příběhy kuchaře Kuřátka. Mladší můžou znát youTube, film Zahradník či snad MMPORG. Jak se na Vás dívám z monitoru, opravdu vidím údiv vepsaný do vašich tváří. Nejspíš se už ptáte co ten Vláďa má zalubem a jestli už to trošku nepřehnal s tím pivem? Co mají tyhle věci společného? Vůbec proč to psal na náš milovaný Verkn?
Na všechny otázky je jednoduchá odpověď, která zní „Vy“ . To asi také nepomohlo, což? A co takhle to zkusit od jinud úplně jinou otázkou. Máte rádi příběhy? Tady zase cítím silné zemětřesení jak všichni kývete hlavičkami. Příběhů je kolem nás plno v knížkách,filmech, textech písniček, obrázcích, hrách a hlavně našich životech. Jako houbičky nasáváme jejich poselství, někdy nám ukazují cestu, jindy nás jen pobaví, ale máme je rádi. Nepletu se, což?
Kolik z Vás si položilo otázku: „Kdybych tak mohl něco změnit v tom příběhu nebo být jeho součástí?" Teď snad už nemusím vysvětlovat víc, zároveň se i omlouvám všem z Vás kteří už pochopili a jen čekali až se konečně vymáčknu.
Jeden PŘÍBĚH se totiž dnešním dnem začne psát na stránkách Verkn a Vy (ano, ano, to je ta odpověď) máte tu možnost měnit děj PŘÍBĚHU. Samotný příběh si prostě bude žít životem, který mu budete znovu a znovu dávat každý týden Vy všichni co budete chtít.
To jestli se z něj stane nějaká ujetina, sci-fi, harlequin, horor, realistický román, satira nebo takový obyčejný příběh je jen na Vás?
Žádná pravidla kudy se bude ubírat Vaše část příběhu prakticky nejsou. Prozatím začneme na Zemi a pokusím se popsat záchytné body ze kterých můžete vycházet.
Náš příběh začíná ve chvíli kdy mladý kluk Pavel (Pávek-přezdívka) potká dívčinu Pavlu (bez přezdívky - zatím). On je hospodským a když má čas utíká do zkušebny kde se s kamarády Peťou (Gzicht) Tomem (bez přezdívky - zatím) snaží dát do hromady kapelku (nemá zatím jméno a kluci ani neví co by vlastně měli hrát). Jeho rodiče jsou trošku zklamaní z toho, že i když dokončil vysokou školu, kašle na nějaké „pořádné“ zaměstnání. Ona je v druháku na Vysoké škole astronautů. Pro všechny vzor cílevědomosti a píle. Ona sama si to tak nebere. Rodiče ji vybrali školu a tak se snaží ji dokončit - přece je nezklame že?! Ráda proto utíká pryč z domova kde panuje řád a hlavně nuda. Oba se potkali díky její kamarádce Nině (Niť – její přezdívka - prozatímní), vzala ji do zkušebny za klukama. Pavlovi nedávno umřel děda a zanechal mu dopis a truhlu. Pavel netuší co je v truhle ani proč Děda dělal tajnosti s tím psaníčkem. Nikdo netuší kdo pořád maluje obličej Pavly na silnici před jejím domem ani proč občas Pávek zůstává do rána v hospodě, ani proč pravidelně každý pátek Pavlín otec mizí do blízkého města. Proč mívá Pávek deprese snad netuší ani on sám.
Je toho málo? Nebo až moc? Uvidíme…. Každý týden ve středu se kouknem na to co jste poslali ve čtvrtek se zveřejní další část… Posílejte je mně nebo Bystrovi.
Opravdu se nebojte psát cokoliv…nic není stále a co se stane s Pávkem, Pavlou a lidma kolem nich je na Vás…
takže..
....nocí se nesla melodie ze zkušebny. Pavla právě přijela domů a zatím nevěděla co bude večer. Pávek se jí už dva dny neozval - zase mu asi došel kredit. Tak je to s ním pořád. Tisíckrát mu říkala, ať si místo desátého piva a páté vodky koupí pár minut s ní... Ale to je jako mluvit do dubu. Prý potřebuje inspiraci?! Pche! možná měla Niťa pravdu když říkala, že kluci z kapely jsou obyčejní násoskové. Hmm raději se na to vykašlu, trápit se těmahle myšlenkama, přece je důležitější naplánovat dnešní večer. Otec už je naštěstí v trapu a matka si dopřává další dávku emocí. Je skoro jako feťák, bez těch pohyblivých obrázků nemá pěkný večer. Už je to dávno, co ji viděla se smát ve společnosti skutečných lidí. K sakru začíná pršet, jak budu vypadat? Ten deštník jsem Nitě neměla půjčovat...
Vláďa
Chvíli pozorovala oknem matku. Seděla před blikající obrazovkou se svým bylinným čajem pro uklidnění. Jeho vůni nemohla Pavla ani vystát, nemluvě o jeho chuti. Matka jí ho občas připravila ráno před zkouškou, aby jako nebyla ve stresu. Pokrčila nos při té představě, ten čaj fakt nesnášela… Všimla si, že tvář její matky vypadá dost unaveně a snad i smutně. Její matka, vždy oblečená podle poslední módy, s perfektním make-upem, teď sedí sama doma se svým čajem a se svým seriálem a vypadá tak trochu nešťastně. Pavlu to trochu překvapilo, ale jak o tom chvíli uvažovala, musela uznat, že vlastně ano, že si té změny už všimla, jen tomu nevěnovala pozornost. Nikdy si nijak zvlášť nerozuměly… Otočila se a hleděla do deště. Věděla sice, že na ni matka čeká, ale proběhlo by to jako vždy. Jediná věta by byla: „Ahoj, to je dost, že jsi doma, ohřej si jídlo, je na sporáku. “ A až by skončil seriál možná otázka o škole… Ne, dneska ne! Pavla vykročila do nadcházející noci. Přešla silnici, kde kapky deště smývaly zbytek obrázku nakresleného křídou. Ty kresby ji děsně štvaly, ale dneska je přešla bez povšimnutí. Šla bezcílně ulicemi. Nemyslela vlastně na nic, jen tak šla. Na chvíli se zastavila pod blikající lampou. Opřela se zády o sloup, zaklonila hlavu a v záblescích světla pozorovala déšť. Jiskřivé kapky jí dopadaly do tváře, smáčely jí vlasy, rozmazávaly řasenku, normálně by běžela domů nebo se někam schovat, ale dneska si ten déšť užívala. Představila si, co by udělala její matka, kdyby ji takhle viděla: okamžitě domů, teplou sprchu, suché oblečení, zabalit do deky a bylinkový čaj – nebo se nastydneš! Věděla, že jí matka tímhle způsobem dává najevo, že ji má ráda (nebo tomu chtěla aspoň věřit), ale… Stála tam a snad se i usmívala… Najednou ji oslnily světla auta, které se vyřítilo zpoza rohu…
Škuba
Reporty Zpátky